Vítejte na mém blogu Usmívající se

Krvavá láska - Setkání s Jakem

22. září 2016 v 17:16 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

11. díl

"Tak jdeme Matty!" - "Ne, počkej!" - "Co je?" - "Může to být past!" Molly si prohlížela papírek co našla jako poslední, když v tom našla z druhé strany malým písmem napsané něco jako další dopis. "Hele! Poslouchej Matty. Mám něco dalšího, tu je to!" Molly se na to pořádně podívala a četla:

Přísahám, že tahle tzv. Honba za Muffinkou není trik ani past!

"No? Vidíš? Past to není." - "Tak dobře. Jdeme, ale když se něco stane. Je to na tebe!" - "No jo.." Molly a Matty šli tedy do sklepa. Rozsvítili a pomalu šli po schodech dolu. Když sešli po schodech, světla zhasla. "Prý, že to není past. Ty jo! Molly? Tak co je to?" Vtipkoval Matty. "Psst. Matty! Past to není. Světla jenom zhasla. Na... Tady mám dvě baterky." A podala Mattymu baterku, aby si mohl svítit na cestu. "Dík. Aspoň na něco jsi myslela." - "Díky. Ale už toho nech Matty. Soustřeď se! Hledáme malý papírek." - "Hele! Podívej." Matty ukazoval rukou směrem k oknu. Společně šli k mini-oknu. "Hele! To musí být ono." řekla Molly. Vytáhla papírek a pomalu otevřela. "No?? Tak co tam je?" Matty byl velmi zvědavý. Molly si to pročítala potichu očima. Po chvilce z ní vyletělo: "To je jenom seznam na nákup" řekla smutně. "Nikdy Muffi nenajdeme." - "Ale najdeme. Nesmíme to vzdát. Tohle přesně on chce!" - "Kdo?" - "Přece Gar, Molly." - "Jo aha."

S tím, jak byla Molly smutná se nic dělat nedalo, ale Mattymu jí bylo tak líto, že začal hledat pořádně a ani ne, za 4 minuty to měl, teda myslel si to. Molly zatím jen seděla a odpočívala. "Molly??" - "No? Máš to?" - "Doufám." - "Tak otvírej!" Molly byla šťastná, že konečně zase něco našli a byla si celkem dost jistá, že už to konečně bude ten papírek, který hledají. "Tak jo, poslouchej."

Dobrý den. Další dílek je tu! Nyní máte 2 díly. Zapomněl jsem vám u předchozího dílu napsat, že si ho máte nechat. Tak snad jste s ním nic neudělali. Budete ho totiž potřebovat. Další dílek máte u domu Jakea. Toho chlapce nejspíš neznáte, ale poznáte. Poradím vám. Dílek se ukrývá na nějakým místě v Jakeově zahrádce. Hodně štěstí. Gar

"No? Tak doufám, že Jake nebo jak se jmenuje... má malou zahradu." - "Ne.. Molly, to si nemyslím." - "Proč? Ty ho znáš?" - "Ne, ale jsem si dost jistý, že Jake bydlí přímo vedle mě a ti lidé vedle, teda Jake vedle, rozhodně malou zahradu nemá. Je obrovská! Molly, tu zahradu mají skoro kolem celého jejich baráku." - "A jak víš, že je to jeho dům?" - "Protože tady k tomu dopisu je nějaká fotka a ze zadu je napsáno JAKE. Molly, já ho viděl vedle nás na zahradě. Musí to být on!" - "No dobře. Tak tam zajdeme." - "Molly počkej. Není to tak jednoduché." - "A co je na tom složitého? Prostě zaklepeme jako normální lidi." - "Jo, ale Molly. On je..." - "Vlkodlak?" Skočila mu do řeči. "Ne?! Měl by být?" - "Co? Ne! Jen se ptám, protože se chováš divně." - "Já se chovám divně?" - "Jo. Proč mi prostě neřekneš, co ti je?" - "Fajn! Chceš to vědět?" - "Jo." - "Tak fajn...on je člověk. Chápeš? On je normální člověk." - "No a? I normální lidi můžou být fajn." - "Dobře. Když tam tak chceš jít, tak jdi!" - "Nechci tam. Chci za papírkem, abych našla Muffi. Pamatuješ?" - "Jasně, že si pamatuju. Promiň Molly. Jen...toho kluka nemám rád." Molly se na něj ustaraně podívala a zase šla, ale s Mattym si řekli, že je příliš pozdě, na to, aby budili člověka. Tak tam za ním zajdou ráno.

Druhý den ráno

Molly se probudila, otevřela oči a s radostí vyběhla z postele. Čistila si zuby a snídala. když najednou zničehonic zazvonil zvonek. Molly šla s kartáčkem v puse ke dveřím. "Kdo to může být?" Podívala se kukátkem a viděla jen vlasy. Hned jí to docvaklo. Matty! Otevřela dveře. "Ahoj Matty. Co tu děláš tak brzo?" - "Ahoj Molly. Přece jdeme za Jakem ne? Teda na tu jeho zahradu." - "Jo jdeme." Matty se na Molly usmál a šel připravovat. Zatímco Molly snídala, Matty připravoval věci, co si vezmou s sebou. Jako třeba motyčku a tak dále. Věděl, že si nebudou muset brát moc věcí, protože je to Jakeova zahrada a on bude mít určitě spoustu věcí na zahradu.
Když už byli připravení, Molly řekla: "A Matty? Nebude lepší, když půjdeme po obědě? Já už mám totiž hlad." - "Já mám taky hlad."
Společně šli do lesa a tam si někoho chytili. Najedli se a vyrazili za Jakem. Zaklepali, zazvonili. A po chvilce se dveře otevřely a Jake stál vevnitř. Molly se na něj koukala tím svým napůl zamilovaným pohledem. Matty do ní několikrát fouknul. "Fuu" - "Co je?" - "Nezírej tak, je to nepříjemný." - "Tobě nebo jemu?" - "Hádej." - "No dobře." Molly přestala zírat, po chvilce se na ní začal koukat Jake. Mattymu už z toho bylo zle a měl toho už dost, tak začal mluvit: "Ahoj, ty jsi Jake, že? Já jsem Matty a tohle je Molly - moje holka Rozpačitý (zdůraznil) Přišli jsme sem hledat něco na tvé zahradě." - "Jo dobře, ale ta zahrada není celá moje. Polovina patří těm sousedům naproti." - "Ten soused jsem já. Tím je to mnohem jednodušší." - "To jo. Můžu vám pomoct, jestli chcete." - "To by bylo fajn.." řekla Molly.
Společně šli všichni tři kopat, když rozkopali polovinu zahrady - nic nenašli. Pak kopali druhou polovinu a taky nic. Po chvilce, co to dokopali si Jake vzpomněl, že má ještě jednu malou zahradu. "Lidi? Teď jsem si vzpomněl, že mám ještě jednu malou zahrádku." - "Ježiš.." - "To nic, jdeme kopat." řekl Matty. Hned po prvním kopnutí našel Jake malý papírek. "Lidi? Myslím, že to mám." - "Ukaž, dej mi to." Ale Jake byl zvědavý a tak si to v rychlosti pročetl očima. Ale konec nestihnul, protože mu ten papírek vytrhl Matty z ruky. "Sice jsme ti řekli, že můžeš pomoct, ale ne, že si to máš číst." - "Dobře. Klídek." - "Pojď Molly. Jdeme domů. Sem už nevkročím." Jake se vrátil do svého domu a Molly s Mattym šli domů. Papírek sice měli v ruce, ale řekli si, že ho otevřou až budou doma. Spolu si sedli. Otevřeli papírek a četli...:

__________________________________________________________________

Pokračování příště :)) Líbilo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co myslíš? Najde se Muffi?

Ano 100% (3)
Ne 0% (0)
Nevím 0% (0)
Možná 0% (0)

Komentáře

1 kristina václavíková kristina václavíková | E-mail | 22. září 2016 v 17:42 | Reagovat

jo je to super doufám že to nikdy neskončí

2 Veru Kučerová Veru Kučerová | Web | 23. září 2016 v 6:37 | Reagovat

Neboj :D neskončí to, dokud mi nedojdou nápady :D a já je mám asi tak ještě na cca 10 dílů :D :) pak uvidím....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama