Vítejte na mém blogu Usmívající se

Září 2016

Krvavá láska - pan Moris

28. září 2016 v 10:50 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

13. díl

Otevřeli papírek a spolu četli:

Dobrý den! Smějící se Snad vám nemusím připomínat kolikátý papírek už máte, ne? Vy si je přeci necháváte a můžete je spočítat.
Nu, další papírek najdete u pana Morise, který však ví, kdo jste a co jste zač, proto potřebujete na tento úkol člověka. A když jste samozřejmě tak dobří přátelé s Jakem, tak budete s ním.
Papírek najdete na velmi neobvyklém místě. V kabátu pana Morise. Ten kabát nikdy nesundá a pořád ho nosí u sebe, ale vy si však poradíte. Hodně štěstí. Gar

"No to snad nemyslí vážně, ne? Zase ten člověk?" Zlobil se Matty. "Tentokrát to zvládneme bez něj!" Pokračoval. "Matty?" Řekla Molly a Matty ji ještě přerušil: "Ne! Neříkej to! Vím co mi chceš říct, že má Gar pravdu, že pan Moris opravdu ví, co jsme zač a že Jakea vážně potřebujem. Opovaž se to říkat Molly!" - "Právě jsi mi to shrnul. Ale o to nejde. Podívej tamhle, Jake někam odjíždí, musíme ho dohonit." - "Vážně" - "Matty?" - "No tak jo.."

Za chvilku byli oba venku a běželi za Jakem. "Jakeu? Jakeu!" - "Molly. Co tu děláš?" - "Kam jedeš?" - "Já? Nikam nejedu lidi. Jenom posílám některé svoje věci pryč." - "Aha" - "proč tě to tak zajímá? Tvůj kluk mě nesnáší" - "Není to tak, že by tě nesnášel.." Když v tom jí Matty přerušil: "Je to tak!" Molly se na Mattyho otočila a zašeptala na něj: "Můžeš trochu spolupracovat prosím?" Pak se zase Molly otočila k Jakeovi a spolu si povídali. Za tu dobu stihla Jakea přemluvit, aby jim pomohl s tím úkolem.
"A kdy se chystáte provést ten váš úkol?" - "Už zítra" odpověděl mu Matty. "Dobře.. A mám si něco připravit? Co si mám vzít s sebou?" - "Nic si neber, Jakeu. Jenom sebe. Stačí abys byl sám sebou, nic víc" řekla Molly a odešla zpátky k sobě domů spolu s Mattym. Odemkla dveře. Spolu si sedli na gauč. I když bylo brzy, Molly během pár minut usnula..

DRUHÝ DEN

Je ráno a Molly se probrala s Mattym nastejno. Zaběhli do lesa a sehnali si snídani. Potom zazvonili na Jakea. Jake otevřel a že byl tak natěšený. Byl připraven. Hned vyrazili. Pan Moris bydlel dál, než to vypadalo. Ulice Fifth Street.
Číslo domu nevěděli, ale domů tam bylo málo. Viděli jak pan Moris vypadal, to jim stačilo na to, aby ho našli.

Ale hledali vážně moc dlouho. Po dvou hodinách ho zahalédli na balkoně. "Třetí patro!" - "To vidíme taky, Jakeu." - "Jo, já vím."
Šli po schodech do třetího patra. Hledali dveře, když v tom našli jedny povědomé dveře, koukly na jméno na dveřích. Na dveřích bylo napsáno Morisovi. Chvíli se všichni hádali, kdo zaklepe, ale pan Moris je slyšel až v koupelně, byli tak hlasitý, že šel otevřít on. Otevřel dveře a řekl..

______________________________________________________

Tak co? :) Líbilo? Pokračování příště..

Děkuju!! :)

28. září 2016 v 9:42 | Veru Kučerová
Ahoj :) jak už víte, jsem Veru Kučerová. Tohle vážně není žádný příběh, ale skutečnost. Jelikož jsem si všimla, že na blogu mi blbne to počítadlo na návštěvy. A můj velice blízký člověk (táta) :) mi řekl, že mu na blogu blbne také. A tak jsem přemýšlela, zda si mám založit nový blog. Znám pár stránek, kde se dá založit.. Třeba na webnode nebo simplesite. Na simplesite má moje kamarádka blog.

Ale pak jsem se zase rozmyslela, protože kdybych si založila nový blog. Musela bych všechno dělat znovu a tady na tom blogu se mi moc líbí a jsem tu celkem spokojená. Takže zůstávám. A nezajímám se už o tabulku. Vy všichni, co tu jste, jste mi pomohli překonat to, to všechno. Hlavně děkuju svojí kamarádce Nikče, která mi při nejhorších chvilkách pomohla! Jsem jí moc vděčná. Poděkovala jsem jí i ve videu na Ytb (Veru Kučerová) a budu jí děkovat dokud budu chtít :)
Děkuju Niky!! Doufám, že tohle zrovna čteš :D

A zároveň bych chtěla zase udělat to, co jsem před tím dělala. Že mi někdo napíše stručně nějaké téma na příběh a já to napíšu a dolů pod příběh napíšu od koho bylo téma :) Nápady můžete psát sem do komentářů, na facebooku, na můj e-mail, (weu(tečka)kucerova(zavináč)seznam.cz) ale je dost malá pravděpodobnost, že si to přečtu, páč na můj e-mail chodím strašně málokdy. Ale určo si někdy všimnu :D No a nezbývá nic víc, než vám popřát hezký zbytek dne :)

Krvavá láska - U květiny, tajný kód

25. září 2016 v 15:44 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

12. díl

Dobrý den. Našli jste 3. dílek vaší Honby za Muffinkou. Jak se vám vedlo s Jakem? Další dílek najdete jen, když se zkamarádíte s Jakem....

Matty přerušil čtení a dodal: "no to snad nemyslí vážně, ne? Zkamarádit se s ním? S tím člověkem?!" a pokračoval ve čtení:

Tedy spíše další dílek najdete v domě Jakea. Uvnitř. V prvním patře. Užijte si honbu Smějící se váš Gar.


Matty se na Molly naštvaně podíval. "Klídek, Matty!" - "Klídek? Klídek? Ten chlap je blázen.. Znovu jít k Jakeovi? Ne, ne to se nestane!" - "No tak! Jde tu o Muffi." - "Dobře. Jenom kvůli tobě a Muffi." - "Děkuju"
Matty a Molly se vyspali a ráno opět vyrazili za Jakem. Tentokrát se dohodli, že bude mluvit jenom Molly.
Zaklepala, zazvonila. A za pár minut vykoukl Jake z okna. Jakmile viděl Mollyn výraz, běžel otevřít. "Ahoj, copak se děje?" - "Ale nic. Pamatuješ, jak jsme u tebe hrabali zahradu a našli ten papírek..?" Matty jí přerušil a naštvaně dodal: "Jo, ten papírek, který jsi nesměl číst, ale stejně jsi ho četl?" Jake ukázal na Mattyho a z legrace řekl: "musí tu být?!" - "Jo! Musím tu být, nějaký problém?" - "Ne, bez problému." - "To jsem rád!" - "Tak už přestaňte! Jakeu potřebujeme jít k tobě domů. Dovnitř. Do prvního patra. Neptej se proč a nic v tom nehledej, prostě musíme jít dovnitř." - "Tak dobře." Jake naznačil Molly, aby šla dál, ale Molly byla přeci upírka a dovnitř mohla jít jenom tehdy, kdyby jí někdo pozval a Jake jí to jenom naznačil. Ale naštěstí to Matty pochopil a chystal se jít první, ale pak ho Jake zastavil a řekl: "no tak Matty! Ty nemáš žádnou úctu. Dámy první, ne?" - "Jo..jasně."
Molly byla vyděšená z toho, co se stane dál. Po chvilce se na ní Jake podíval a řekl: "copak je Molly? Chtěli jste jít dál, ne? Tak pojďte." Molly si potichu ve své hlavě říkala: "uff, konečně to řekl." A pak už mluvila na Jakea. "Jasně, jdeme!" Mattymu tiše naznačila poděkování za to, co právě udělal. Šli dovnitř a s Mattym spolu prohledávali první patro. "Matty? Není na tom malým papírku někde nějaké to mini písmo? Že bychom ho přehlédli?" - "Hmm....nikde ho nevidím. A....tady je. Jo, píše se tu, že papírek najdeme v prvním patře u květiny." - "U květiny? U jaké?" - "To nevím." Tak se Molly běžela zeptat Jakea. "Jakeu? Kde je nějaké to místo u květiny?" - "Jak o tom víš?" - "To je jedno. Zapomeň na to, najdu si to místo sama." - "Ne, ne, ne, ne, néé. Pomůžu ti, vám. Místo u květiny. My s rodinou máme v tomhle domě takovou tajnou skrýš. Tam se to jmenuje U květiny. Tam podle váš je ten papírek?" - "Jo, přesně tam. Zavedeš nás tam? Prosím." - "Jo dobře. Zavolej Mattyho a pojďme." Molly jenom normálně promluvila. "Matty, pojď sem. Jdeme na to místo." A protože má Matty neuvěřitelný sluch, byl u Molly dřív, než by řekla švec. "Jak....jak jsi to udělala?" - "Udělala co?" - "No tohle. Promluvila jsi tak, že bych to měl slyšet jenom já a místo toho to slyšel Matty." - "Neřeš to, ano? Jdeme na to místo." - "Ehm...jo jdeme." Vydali se na to místo U květiny. Jake řekl Mattymu i Molly: "Lidi? Prosím otočte se. Mám tu tajný kód." - "Jasně." Matty a Molly se otočili a za dvě minutky to bylo otevřené. "Už můžete." Otočili se a nastejno řekli: "Páni" -
"Tak jo. Hledáme malý papírek." Molly se porozhlédla a za chvilku ho měla. "Hele mám ho!" - "Bezva. Šikovná." Usmál se Matty na ní. Ještě než ho Molly a Matty začali číst, řekla Molly Jakeovi: "Jakeu? Prosím odejdi od nás. Nesmíš to slyšet." - "Jasně. Ale pojďte odsud. Ať to tu můžu zamknout." - "Dobře. Tak my rovnou půjdeme z domu. Ještě jednou ti děkujeme za pomoc." - "Nemáte zač."
Matty a Molly vyšli ven a hledali nejbližší lavičku na které by si to mohli přečíst. Sedli si a Matty si říkal, aby to nemělo už nic společného s Jakem, sen se mu ale nesplní.

_______________________________________________________________

Zajímá tě, jak to dopadne dál? Čti dál moje příběhy (Krvavou Lásku) a včas se všechno dozvíš! :)

Krvavá láska - Setkání s Jakem

22. září 2016 v 17:16 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

11. díl

"Tak jdeme Matty!" - "Ne, počkej!" - "Co je?" - "Může to být past!" Molly si prohlížela papírek co našla jako poslední, když v tom našla z druhé strany malým písmem napsané něco jako další dopis. "Hele! Poslouchej Matty. Mám něco dalšího, tu je to!" Molly se na to pořádně podívala a četla:

Přísahám, že tahle tzv. Honba za Muffinkou není trik ani past!

"No? Vidíš? Past to není." - "Tak dobře. Jdeme, ale když se něco stane. Je to na tebe!" - "No jo.." Molly a Matty šli tedy do sklepa. Rozsvítili a pomalu šli po schodech dolu. Když sešli po schodech, světla zhasla. "Prý, že to není past. Ty jo! Molly? Tak co je to?" Vtipkoval Matty. "Psst. Matty! Past to není. Světla jenom zhasla. Na... Tady mám dvě baterky." A podala Mattymu baterku, aby si mohl svítit na cestu. "Dík. Aspoň na něco jsi myslela." - "Díky. Ale už toho nech Matty. Soustřeď se! Hledáme malý papírek." - "Hele! Podívej." Matty ukazoval rukou směrem k oknu. Společně šli k mini-oknu. "Hele! To musí být ono." řekla Molly. Vytáhla papírek a pomalu otevřela. "No?? Tak co tam je?" Matty byl velmi zvědavý. Molly si to pročítala potichu očima. Po chvilce z ní vyletělo: "To je jenom seznam na nákup" řekla smutně. "Nikdy Muffi nenajdeme." - "Ale najdeme. Nesmíme to vzdát. Tohle přesně on chce!" - "Kdo?" - "Přece Gar, Molly." - "Jo aha."

S tím, jak byla Molly smutná se nic dělat nedalo, ale Mattymu jí bylo tak líto, že začal hledat pořádně a ani ne, za 4 minuty to měl, teda myslel si to. Molly zatím jen seděla a odpočívala. "Molly??" - "No? Máš to?" - "Doufám." - "Tak otvírej!" Molly byla šťastná, že konečně zase něco našli a byla si celkem dost jistá, že už to konečně bude ten papírek, který hledají. "Tak jo, poslouchej."

Dobrý den. Další dílek je tu! Nyní máte 2 díly. Zapomněl jsem vám u předchozího dílu napsat, že si ho máte nechat. Tak snad jste s ním nic neudělali. Budete ho totiž potřebovat. Další dílek máte u domu Jakea. Toho chlapce nejspíš neznáte, ale poznáte. Poradím vám. Dílek se ukrývá na nějakým místě v Jakeově zahrádce. Hodně štěstí. Gar

"No? Tak doufám, že Jake nebo jak se jmenuje... má malou zahradu." - "Ne.. Molly, to si nemyslím." - "Proč? Ty ho znáš?" - "Ne, ale jsem si dost jistý, že Jake bydlí přímo vedle mě a ti lidé vedle, teda Jake vedle, rozhodně malou zahradu nemá. Je obrovská! Molly, tu zahradu mají skoro kolem celého jejich baráku." - "A jak víš, že je to jeho dům?" - "Protože tady k tomu dopisu je nějaká fotka a ze zadu je napsáno JAKE. Molly, já ho viděl vedle nás na zahradě. Musí to být on!" - "No dobře. Tak tam zajdeme." - "Molly počkej. Není to tak jednoduché." - "A co je na tom složitého? Prostě zaklepeme jako normální lidi." - "Jo, ale Molly. On je..." - "Vlkodlak?" Skočila mu do řeči. "Ne?! Měl by být?" - "Co? Ne! Jen se ptám, protože se chováš divně." - "Já se chovám divně?" - "Jo. Proč mi prostě neřekneš, co ti je?" - "Fajn! Chceš to vědět?" - "Jo." - "Tak fajn...on je člověk. Chápeš? On je normální člověk." - "No a? I normální lidi můžou být fajn." - "Dobře. Když tam tak chceš jít, tak jdi!" - "Nechci tam. Chci za papírkem, abych našla Muffi. Pamatuješ?" - "Jasně, že si pamatuju. Promiň Molly. Jen...toho kluka nemám rád." Molly se na něj ustaraně podívala a zase šla, ale s Mattym si řekli, že je příliš pozdě, na to, aby budili člověka. Tak tam za ním zajdou ráno.

Druhý den ráno

Molly se probudila, otevřela oči a s radostí vyběhla z postele. Čistila si zuby a snídala. když najednou zničehonic zazvonil zvonek. Molly šla s kartáčkem v puse ke dveřím. "Kdo to může být?" Podívala se kukátkem a viděla jen vlasy. Hned jí to docvaklo. Matty! Otevřela dveře. "Ahoj Matty. Co tu děláš tak brzo?" - "Ahoj Molly. Přece jdeme za Jakem ne? Teda na tu jeho zahradu." - "Jo jdeme." Matty se na Molly usmál a šel připravovat. Zatímco Molly snídala, Matty připravoval věci, co si vezmou s sebou. Jako třeba motyčku a tak dále. Věděl, že si nebudou muset brát moc věcí, protože je to Jakeova zahrada a on bude mít určitě spoustu věcí na zahradu.
Když už byli připravení, Molly řekla: "A Matty? Nebude lepší, když půjdeme po obědě? Já už mám totiž hlad." - "Já mám taky hlad."
Společně šli do lesa a tam si někoho chytili. Najedli se a vyrazili za Jakem. Zaklepali, zazvonili. A po chvilce se dveře otevřely a Jake stál vevnitř. Molly se na něj koukala tím svým napůl zamilovaným pohledem. Matty do ní několikrát fouknul. "Fuu" - "Co je?" - "Nezírej tak, je to nepříjemný." - "Tobě nebo jemu?" - "Hádej." - "No dobře." Molly přestala zírat, po chvilce se na ní začal koukat Jake. Mattymu už z toho bylo zle a měl toho už dost, tak začal mluvit: "Ahoj, ty jsi Jake, že? Já jsem Matty a tohle je Molly - moje holka Rozpačitý (zdůraznil) Přišli jsme sem hledat něco na tvé zahradě." - "Jo dobře, ale ta zahrada není celá moje. Polovina patří těm sousedům naproti." - "Ten soused jsem já. Tím je to mnohem jednodušší." - "To jo. Můžu vám pomoct, jestli chcete." - "To by bylo fajn.." řekla Molly.
Společně šli všichni tři kopat, když rozkopali polovinu zahrady - nic nenašli. Pak kopali druhou polovinu a taky nic. Po chvilce, co to dokopali si Jake vzpomněl, že má ještě jednu malou zahradu. "Lidi? Teď jsem si vzpomněl, že mám ještě jednu malou zahrádku." - "Ježiš.." - "To nic, jdeme kopat." řekl Matty. Hned po prvním kopnutí našel Jake malý papírek. "Lidi? Myslím, že to mám." - "Ukaž, dej mi to." Ale Jake byl zvědavý a tak si to v rychlosti pročetl očima. Ale konec nestihnul, protože mu ten papírek vytrhl Matty z ruky. "Sice jsme ti řekli, že můžeš pomoct, ale ne, že si to máš číst." - "Dobře. Klídek." - "Pojď Molly. Jdeme domů. Sem už nevkročím." Jake se vrátil do svého domu a Molly s Mattym šli domů. Papírek sice měli v ruce, ale řekli si, že ho otevřou až budou doma. Spolu si sedli. Otevřeli papírek a četli...:

__________________________________________________________________

Pokračování příště :)) Líbilo?

Strach z vlastních myšlenek

5. září 2016 v 17:51 | Veru Kučerová |  Horory
Žila byla jedna 15ti letá dívka, která čekala na dopis o přijetí na její oblíbenou střední školu. Co myslíte, dostala se či ne?
Samozřejmě, že ano, ale s ní přišly i její děsivé myšlenky. Každý se jí bál, jejích černých vlasů. Její rudé rtěnky, která byla vidět na kilometry daleko. Byla tak výrazná, že z ní pálely oči. Proto se s ní skoro nikdo nebavil. Měli z ní strach, stejně tak ona ze svých myšlenek. Bála se, co by si ten její mrňavý mozek pomyslil.

Své jméno dosud nikomu neřekla. Ale pak...se objevil mladý kluk, který se jí neskutečně líbil. Ale ona jemu ne. Neopětovaná láska, řekla bych. Poté co se snažila na kluka s modrýma očima zapomenout. Změnila i sama sebe. Nechtěla být zrovna ta děsivá. Tohohle se bála, že někdo na střední takový bude. Nakonec se z ní stalo toto. Změnila svou výraznou rtěnku. Prozatím nosila rozpuštěné vlasy a přírodní barvu rtů. Oblečení změnila též. Místo té černé. Vzala na sebe barevnou.
A najednou se na ní hrnuly davy lidí. Z té hromady lidí, co se na ní valily si vybrala jen jednu jedinou kamrádku, tu, která po ní tolik nešílela. Které bylo úplně jedno, zda je taková či taková. Koneckonců obě byly stejné. Po pár chvilkách, co spolu zažily se změněná 15ti letá dívka představila. Poprvé řekla své jméno na veřejnosti. "Já...já jsem....já jsem....já jsem Jolanda." Její nejlepší kamarádka se začala smát. Za břicho se mohla popadat. Potom se pevně nadechla a odpověděla: "Těší mě. Já jsem Mika." Obě se začali šklebit, ale pak....
Jolanda se přestala smát. "Děje se něco? Joli?" - "Ne, proč? Miki?" - "Přestala ses smát.." - "Jo já...ti musím něco říct." - "Tak povídej." - "Právě jdu na to!" - "Dobře." - "Víš...sice jsem ti řekla své jméno, ale to nic neznamená...." Mika jí přerušila a řekla: "Alee. To znamená hodně. Konečně si začínáme věřit." - "Jo, ale mám tu ještě jedno tajemství, který jsem vážně nikomu neřekla, ani svojí babičce. Ta by dostala infarkt. Moje jméno zná každý učitel, ale tohle...ani živáček." - "Wow.. :o tak mluv!! mluv!!" - "Já...se bojím mých myšlenek." Mika se začala opět smát. "Cože? Ty se bojíš svých myšlenek??" - "To není vtipný. Opravdu. Jsou moc děsivý!" - "Ale no tak...nemůže to být tak hrozné." - "Ale je! Ty mi nevěříš!" - "Jo věřím, ale.." Jolanda ji přerušila... "Ale..?" - "No nic. Pojďme už raději domů." - "Jo"

Dívky šly domů, ale Jolanda domů nešla. Během cesty měla takovou menší noční můru. Ve které zabíjela lidi. Strašně ji to vyděsilo a tak raději zmizela někam, kde ji nikdo nenajde a nebude ji tam hledat. Jenom její nejlepší kamarádka.

Za několik let se Jolanda ze své vlastní cesty někam, vyléčila a její nejlepší kamarádka Mika ji vyhledala a přivezla domů. Živou a zdravou. A tak všichni žili šťastně až do smrti...
Jolanda si vzala kluka, který se jí líbil. Měli spolu tři děti. Laila, Nessie, Muki.

Když byla Jolanda v nemocnici. Doktoři přišli na její minulou nemoc a zjistili, že se dědí. Jolanda byla k smrti vyděšená, ale už se s tím nedalo nic dělat. Doktoři nechápali, jak se dokázala vyléčit, prý je nemoc nevyléčitelná. Ale Jolandě bylo jedno, jak se vyléčila. Jediné nad čím právě přemýšlela bylo, zda její děti tyto problémy mají také. Nebo jestli jenom dvě holčičky jsou po mamince a jeden chlapeček je po tatínkovi? Nebo všichni po jednom? To sice nevěděla, ale věděla, že ty děti jsou její zlatíčka a má je ráda...
Minulostí se nezabývala.


Tak spolu všichni žili, tak dlouho, jak jen to šlo...

Krvavá láska - Záchrana

4. září 2016 v 16:24 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

10. díl

Společně mu zašili ránu a už jen čekali než se probudí. Byla to otázka
pár hodin. Molly se nudila a tak si začala povídat s Mattym: "Matty?" -
"Hm?" - "Já se nudím.." - "Jak je to možné?" - "To já nevím." - "Chceš si povídat
než se probudí?" - "Ano prosím." Matty se zasmál a podíval se na ní. "Co je?" říká Molly.
"Nic jen.. díky, že jsi mi pomohla ho ošetřit. Nebýt tebe, byl by asi už mrtvý." - "Kdykoliv"
Usmála se Molly. Oba se na vlkodlaka, který ležel na posteli podívali
a stále čekali. Bylo tam hrobové ticho. Až si Molly zašla udělat kávu. "Chceš taky Matty?"
- "Rád." Usmál se a nespustil z vlkodlaka na posteli oči. Pořád jen čekal až se probudí.

Molly donesla dvě kávy a sedla si k Mattymu. Objala ho. A po chvilce mu Molly usnula v náruči.
Matty si řekl, že neodejde. I když to byl jeho dům. S tím, jak se bál, že je vážně mrtvý. Usnul společně s Molly.
Když se ráno vzbudila Molly. Matty ještě spal a vlkodlak z postele byl fuč. Molly se bála, že ho někdo mohl unést a tak raději vzbudila Mattyho. "Psst... Matty.. Vstávej. Ten vlkodlak je pryč." - "Co co?" - "Je pryč"
Matty vstal s Molly. Držel ji stále ve své náruči. Společně šli do kuchyně, protože tam slyšeli kroky a rámus.
Najednou zahlédli vlkodlaka v kuchyni jak je zdravý a připravuje snídani. "Dobré ráno.." říká.
"Dobré." řekli Matty s Molly. "Ehm Matty?" - "Ano?" - "Už mě můžeš položit na zem." - "Oo.. jo jasně."
A položil Molly. Všichni se zasmáli. Molly se zeptala vlkodlaka, co dělal snídani. "Ehm.. ahoj." - "Ou ahoj. Ty musíš být Molly." - "To jsem. A ty jsi?" - "Já jsem Simon." - "Ahoj Simone." řekl Matty. Ještě neměli chvilku se představit. Právě teď ji mají. "Ahoj Matty. Promiň včera jsem ti neřekl své jméno. Měl jsem naspěch tě varovat." - "V pořádku. Ale pro příště. Zůstaň naživu, prosím." - "Jasně kámo.." Matty se na něj zmateně podíval. Simon se podíval zpětně. "Moc brzo?" - "Jo." Odpověděl Matty. Molly se jenom smála. "Hihi tak pojďte máme tu úžasnou snídani." - "To byl kompliment? Jinak díky." - "Jasně, že jo"

Vysmátá Molly snědla svou snídani a hned běžela domů za Muffinkou. Celou noc jí nechala samotnou. Matty se nabídl, že půjde s ní.
"Ale co Simon?" - "Ten počká. Ty jsi důležitější." - "Tak dobře. Chyť mě za ruku, bude to jízda." Matty neměl na vybranou.
Chytil ji za ruku a ani ne, za 1 minutu byli u Molly doma. Ale Muffi nikde neviděli. "Muffi? Muffi? Kdepak jsi?"
S Mattym se sešli v obýváku. "Máš ji Matty?" - "Ne. Co ty?" - "Ne. To je můj konec. Bez Muffi žít nechci." - "Neboj se, najdeme jí."

Najednou Matty zahlédl podezřelý vzkaz na lednici. "Molly? Ten vzkaz tam byl vždycky?" - "Ne. Nebyl. Ukaž. Přečtem si ho."
Vzali vzkaz a četli:

"Ahoj Molly a Matty. Váš pejsek je u mě. Nebo spíše Muffinka je u mě. Když mě budete poslouchat, nic se jí nestane. Když ne, někdo přijde k úhoně. S láskou váš Gar"

"Panebože Matty?! Co budeme dělat? Gar? Kdo je to? Ty ho znáš?" - "Molly.. počkej. Nejdříve se uklidni. Dýchej. Neboj se najdeme ji. A Gara neznám. Musí to být ten vlkodlak co postřelil Simona." - "A kde ho najdeme? A jak máme dělat, co chce? Když s ním nejsme ani jeden v kontaktu?" - "To nevím Molly." Molly se rozhlížela po místnosti a říkala si, že tam někde musí být nějaký papírek, který vše vysvětlí. "Bingo.." - "Co? Máš něco?" - "Jo mám. Našla jsem další vzkaz od Gara. Poslouchej."

"Dobrý den. Našli jste 1. díl vaší honby za Muffinkou. Tenhle díl vás zavede k dalšímu dílku, který se ukrývá ve sklepě. Dílků je dohromady 10."

------------------------------------------------------------------------------------------

Pokračování příště :)

Můj youtube kanál

4. září 2016 v 14:17 | Veru Kučerová
Ahojky, pro změnu, je tu něco jiného. Mám tu můj vlastní youtube kanál, na který natáčím moc ráda, byla bych ráda za odběry... :) Nechci nijak přerušit moji sérii příběhů. Určitě budu zas pokračovat. Tohle je snad poslední jiný, než moje příběhy.