Vítejte na mém blogu Usmívající se

Krvavá láska - Pátrání

26. srpna 2016 v 9:27 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

7. díl

Další den po té Mattyho přeměně nebo spíše po půlnoci přišel Matty k Molly, zaklepal na dveře, ale Molly už spala a tak jí zavolal na telefon. "No táák.…..Molly zvedni to." Ale marně. Molly spala tak tvrdě, že by ji ani nevzbudila hlasitá siréna. Tak si Matty řekl, že půjde domů se vyspat a ráno za Molly zajde.


Molly se ráno probudila, podívala se na mobil a chtěla zavolat Mattymu, ale pak se koukla na hodiny kolik je. Bylo 5:30. Tak ještě počkala. Otevřela dveře a šla vyvenčit Muffi. Najednou zničehonic
vykřikla. "Aaa." Víte kdo tam byl? Byl tam Matty a ležel na lavičce. Pomalu se k němu přiblížila a snažila se být potichu, ale Muffi ne. Jakmile ho měla na dosah. Tak na něj skočila a olízala. Matty se nejdřív otočil zády a pak spadnul z lavičky. "Ahoj Matty" Molly se zasmála. "Co tu děláš?" - "Já.....já nevím. Včera o půlnoci jsem za tebou přišel, ale ty jsi už spala, tak jsem ti volal a nic. Tak jsem si řekl, že půjdu domů a pak za tebou ráno přijdu. A pak mám mlhu. Chystal jsem se odejít a najednou do mě někdo střelil uspávací šipku. Trefila mě do pravého ramene zezadu." Molly se podívala na to rameno zezadu. A řekla potichu "Ssss.....au" - "Já to slyšel." - "mmmm.....to nic není. Tak počkej vezmu pinzetu a vytáhnu ti to. Máš tam něco fialového." - "Oměj!!" Řekl Matty naštvaně. Molly teda šla pro pinzetu. A pokusila se ten oměj vytáhnout. Vytáhla ho, ale rána se stále nehojila. "Proč se to nehojí??" - "Protože to je.....je speciální náboj. Hojí se pomaleji. Ale ten, kdo to střelil mě nechtěl zabít. Jinak bych už byl mrtvý. A taky by to střelil někam jinam než do ramene, třeba do srdce." Řekl pomalu a unaveně. "Jo. Tak si odpočiň a pojď dovnitř." - "Dobře." Molly si dala Mattyho ruku za krk a kolem ramene, protože byl příliš slabý."Tak pojď." Dělali malé krůčky, ale za pár minut byli uvnitř. Matty si pomalu sedl na sedačku a odpočíval. "Chceš něco k pití?" - "Čaj by byl fajn. Díky." Dala mu pusu na čelo. "Není zač." Molly odešla do kuchyně udělat čaj. Za pár minut se zase vrátila. Čaj dopil. A šel spát, Molly mu nabídla postel. Tak si Matty lehl do postele s Molly. Další den si řekli, že půjdou po tom, kdo střílel a kdo donutil Mattyho, aby se přeměnil. Hledali všelijaké stopy. Ale nic. Poté si vzpomněli, že by mohli také zkusit najít Hubertuse. Teda jestli ještě žije. Co myslíte? Nemyslete, čtěte! Nejdříve si řekli. "Jak bychom mohli přijít na toho, kdo střílel, když nemáme ani jednu stopu?" To samé platilo i o tom, jak ten samý člověk donutil Mattyho se přeměnit. Teda myslí si, že je to ten samý člověk...... Takže zadali do vyhledávače jméno Hubertus Anderr. A vyjelo jim tam asi 6 různých adres. Postupně je spolu navštěvovali. Ze všech nejdřív navštívili toho Huberta, který se u nich nachází úplně nejblíž. Byl totiž hned přes ulici od Mattyho a ten byl o dva bloky dál od Molly. Takže ho měli blízko. Ještě než navštívili toho nejbližšího Huberta, tak si uložili na něj telefon a zavolali mu. Teda pokusili se. Na poprvé to nezvedal, zkoušela volat Molly. "Hned to padá do schránky." - "Ukaž Molly. Zkusím to já." - "Dobře. Na." A podala mu mobil i lístek s telefoním číslem. "Při nejhorším zanechám vzkaz." Říká Matty. Tak vytáčí. "Tak co?" - "Už to zvoní." Hrála tam chvilku hudba - jeho vyzvánění. Tak poznali, že mobil měl Hubertus zapnutý, ale nezvedal. Tak Matty zanechal vzkaz do hlasový schránky. "Dobrý den, pane Huberte. Jsem Matty a mám na vás pár otázek. Nevím, jestli si mě ještě pamatujete. Ale kdyby ne, tak si vzpomenete." Mezitím co zanechával ten vzkaz, dělal různé obličeje na Molly a ta se tam smála. Když se vzkaz poslal, hned si ho pan Hubertus poslechl. Zavolal zpět. Zatímco se Matty s Molly smál a lechtal ji, tak mu volal Hubertus. "Neměl bys to vzít?" - "Počkej, kouknu se, kdo to je. Ale....to není možné." - "Co není možné??" Molly byla zvědavá a Matty se usmíval a měl radost. "Koukni! Hubertus mi volá zpět." - "Wow! No tak to zvedni!" - "Ale....já nevím co mám říkat." - "To je fuk. Zvedni to, dej to na hlasitý poslech a něco pak říkej. Jistě ti volá kvůli tomu, že se s tebou chce sejít." - "Hm.......jo." - "A ještě něco. Ten Hubertus, co hledáme. Má být ve věku mezi 35 - 40ti let." - "Jo, tak zvedám." Matty zvedá hovor od Huberta. "Ahoj Matty. Tady Hubertus, nevím sice o čem jsi to mluvil ve vzkazu. To jestli si tě pamatuju, že jsme se nikdy nesetkali. A to slibuju. Matty s tvým jménem jsem se nikdy nesetkal. Je mi líto. Ale jestli tedy chceš, můžeme se sejít." Matty se podíval na Molly a její obličej. "Jo jistě, že chci. Ale nebude vadit, když s sebou vezmu svou holku, že ne?" Hubertus se zasmál. "Jistěže, ne. Proč by mělo?" - "Víte, já ani nevím. Spousta lidí.....je jak to jenom říct........trochu osamocená a nepouští k sobě cizí lidi." - "Hahaha. Tak to já nejsem." Molly povídá. "Ahoj. Já jsem Molly. Mattyho holka." - "Ahoj Molly." - "Tak, kdy a kde se chcete s námi sejít?" - "No tak třeba. Zítra kolem 4té hodiny před mým domem? Máte čas?" Kývli na sebe hlavou a řekli oba. "Ano, máme." - "Hihihihi. Tak dobrá. Už se na vás těším, nashle." - "Nashle. Huberte." Matty zavěsil a začli si o tom povídat. "Páni to bylo...." - "Divný?" Matty doplnil větu. "To taky. Chtěla jsem říct..... Překvapující. Takže zítra kolem 4té hodiny před jeho domem." Zatím si proklepli ty ostatní Hubertuse. Jeden měl 18 let, tak si řekli, že je příliš mladý, tak ho vymazali z hledání. Už zbyli jen 4. Tak další. Další Hubertus byl 46 let starý. Ten zas byl moc starý. Přeci si řekli mezi 35 - 40 let. Už jen 3. Dalšímu bylo 42 let - moc starý. Ještě dva zbývali, no s tamtím zbyli 3. Nevědí jestli je ten pravý nebo ne. No a dalšímu bylo 24. Také byl příliš mladý. A už zbýval jen poslední. Uložili si jeho číslo, adresu a zkoušeli mu zavolat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama