Vítejte na mém blogu Usmívající se

Krvavá láska - Návštěva

26. srpna 2016 v 9:31 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

8. díl

Nikdo to nezvedal. Tak se chystali zajít na jeho adresu. Adresa ulice Datlova 278/88. Nastoupili do auta a jeli. "Pane Hubertusi?? Pane Hubertusi!! Jste tam?? Halóó!" řekl Matty. Poté Molly zašeptala: "tak se stavíme jindy. Pojď!" - "Hm....tak dobře." Už odcházeli a byli na schodech, když se najednou zničehonic otevřely dveře. Oba se otočili, ale nikdo v nich nestál. Tak se pomalu blížili ke dveřím. Ještě stáli za dveřma. Molly se na Mattyho jenom koukala. A Matty říká: "tak pojď Molly." Překročil práh, ale Molly tam pořád stála. "Co je? Co se děje Molly?" - "Já nemůžu jít Matty." - "No tak... tohle přece není vloupání. Dveře se otevřeli, to znamená 'vstupte'." - "Ne... o to nejde." Matty se zamračil. "Tak o co jde?" - "Jak jsi o mně zjistil, že jsem...... upírka. Tak jak jsme si vyprávěli věci o nás, jak jsme se přeměnili a tak. Tak jsem ti neřekla jednu věc." - "Jakou??!!" - "Do domu nebo bytu upír nemůže vstoupit jen tak. Musí ho pozvat dál normální člověk nebo ten, kdo tam bydlí." - "Aha. Tak tu počkej." Najednou se za Mattym ozval hlas: "není třeba." Matty se raději ani neotáčel a šel pomalu zpátky k Molly, ale Molly se taky oddálila, protože ten hlas se blížil: "Ahoj Matty, rád tě zase vidím." Matty byl vyděšený. Bylo to na něm vidět. "Nemusíš se mě bát Matty. Já jsem tvůj kamarád." Matty říká naštvaně a při tom se mu kouká do očí: "my nejsme přátelé. Kamarád by mě nikdy nekousnul ať už by byl cokoli." Když už Hubertovi bylo vidět do obličeje, tak se na něj Molly pořádně podívala a přemýšlela jak mu to říct, jak mu říct, že Hubertus je její strejda. Jenže jakmile si Hubertus všiml, že ho Molly pozoruje. Koukal se na ní taky. Molly mu chtěla něco říct, ale Hubertus začal první. "A ty jsi??" - "Jsem Molly." Tak teď si Molly rozmýšlela jestli mu to říct. Říkala si pro sebe: "dělá blbýho, abych na to nepřišla nebo to vážně není on?" Molly začaly téct malé slzy. Hubertus se na ní díval a chtěl jí něco strašně moc říct, ale bál se, že to není ta správna holka. "Molly? Můžu se tě na něco zeptat?" Molly si utřela mokré oči a odpověděla: "jasně." Vysmrkala se a šla k němu blíž. "Máš nějakou zajímavou minulost?" - "Co? Proč se mě na tohle ptáte?" Hubertus se snažil zakrýt význam toho, co opravdu chtěl. "No....píšu nějaké články o lidech a jejich minulostí. Tak mě napadlo, že když jsi..... Tak bys mohla mít nějakou tu minulost." Molly se na něj divně podívala. "Když jsem.... co??" Molly přitáhla Mattyho k sobě, otočila se na Hubertuse a řekla mu: "omluvte nás na chvilku." Usmála se na něj. "Ale.....jistě." Matty se na Molly divně koukal. "Co je Molly??" - "Slyšel jsi ten rozhovor mezi námi dvěma, že jo?" Matty jenom kývl hlavou, že jo. "Fajn. Tak slyšel jsi, jak mi nechal tu otevřenou větu, abych doplnila to slovo??" říká Molly rychle. "No...slyšel." - "Myslím si, že to o mně ví." - "No tak Molly. Vždyť já ještě ani nevím jestli je to on." - "Jo to já taky ne. Ale ptá se mě na divné otázky." - "Ještě to chvilku vydrž a pak už půjdeme." - "Tak dobře.." Molly se vrátila k Hubertusovi a pokračovala s ním v rozhovoru. Nebo spíše pokračoval on. Molly tedy pokračovala tím, na co se jí Hubertus ptal. "No....žádnou hodně zajímavou minulost nemám." - "Určitě?? Jsi si jistá?" Teď ji Hubertus dost vyděsil. Molly se nenápadně podívala na Mattyho. I když jí Matty potichu radil ať mu řekne pravdu, přesto Molly pokračovala a ignorovala ten fakt, že by mohla potkat svého strejdu." Jenže o tu možnost přišla, když mu řekla: "ano jsem si dost jistá." Molly znervózněla, když se k ní Hubertus přiblížil a čichl k ní. A řekla: "Co jste to právě udělal??" Hubertovi došlo, že ty dva nevědí, že je vlkodlak. "No... čichl jsem k tobě. Proč? Zneklidnělo tě to snad?" - "Ne, jen mě to překvapilo. Většinou ke mně lidé nečichají." - "Ach. Tak to se omlouvám." Molly se na něj mračila, protože jí to přišlo podezřelé. Opět k sobě zatáhla Mattyho, ale nejdřív požádala Huberta, aby jí donesl něco k pití. "Em.... Pane?? Neměl byste tu něco k pití?" - "Ale jistě. Hned přijdu." - "Dobře. Děkuju." A usmála se na něho. Pak zatáhla Mattyho. "Matty?? Nečichají náhodou vlkodlaci k lidem?" - "No... em....jo. Molly, proč se mě na tohle ptáš? Já přece k nikomu nečichám." - "Jo no, ty možná ne, ale jsem si dost jistá, že ke mně Hubertus právě čichnul, je možné, že to o mně teď ví?" - "No svým způsobem to možné je. Ale vážně myslíš, že to už ví? Vždyť se tě ani na nic nezeptal, po tom co si k tobě čichnul." - "Třeba to nějak skrývá." Hubertus přišel s pitím. "Taak už jsem tu. Tady máš Molly a dovolil jsem si vzít i tobě Matty, tady máš. " - "Díí....ky?" - "Nemáš vůbec zač. Vždyť koneckonců jsme něco jako rodina." Molly se otočila k Mattymu. A zašeptala. "Matty? Tou rodinou, nemyslel tím třeba mě a tebe?" - "Mě? Proč mě?" - "No, protože tě kousnul. A u upírů to je tak, že když tě někdo kousne, tak jste něco jako rodina." - "No je pravda, že, když mě přeměnil, tak mi řekl větu něco jako: "teď jsme bratři... Myslíš, že by se to dalo do toho zahrnout?" - "To se mě ptáš vážně? Jasně, že jo." Oba se otočili zpět na Hubertuse a usmáli se na něj. Hubertovi to přišlo divné, že se pořád otáčejí od něho a zase k němu, tak spustil: "děje se něco?" - "Ne...jenom." Matty jí přerušil, protože věděl, že jí to bude trvat neskutečně dlouho než mu to řekne. "Víme, že jste vlkodlak jasný?!" Řekl rychle, aby to už měl konečně za sebou.

------------------------------------------------------------------------------------
Další díly už nemám napsané, tak je už budu muset psát... Takže pokračování příště :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama