Vítejte na mém blogu Usmívající se

Srpen 2016

Krvavá láska - Varování

30. srpna 2016 v 11:41 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

9. díl

Hubertus dělal blbého. Snažil se, aby to vypadalo, že o ničem neví. A myslím, že se mu to povedlo. "Ehm... prosím?" Zasmál se. "To je nějaká vaše hra?" Molly byla naštvaná, že se neustále kryje. "Strejdo.." Hubertus se na ní zamračil. "Co jsi to řekla? Strejdo?" - "Jo, slyšel jsi dobře. Strejdo! Víme, že jsi vlkodlak, takže už se nemáš jak vykroutit." Hubertus se posadil, usmál se a zároveň mu tekly slzy. "Strejdo... To už jsem neslyšel hodně dlouho, takže jsi to ty, Molly." - "Co jsem já?" - "Přece upírka." - "Jak to víš..?" Molly se chvilku zamyslela a ještě dodala: "Joo.. Jak jsi ke mně čuchnul..." Hubertus ji přerušil, ale ne slovy. Kývl na ní hlavou, že ano. Molly si už řekla, že ve větě pokračovat nebude. Asi po dvou hodinách Hubertus spustil: "No a nechcete jít tedy dál?" Všichni se zasmáli. Že mu to trvalo tak dlouho. Ale Molly s Mattym ho odmítli. "Promiň, strejdo. Ale musíme jít..." Matty dokončil větu, nebo spíše dodal do věty. "Jo, musíme.
Kdykoli za námi přijďte." - "Ohohoo.. ale jistě." Molly a Matty nasedli do auta a jeli domů. Ještě než Matty jel domů, stavil se u Molly. "Takže? Co si o něm myslíš, Molly?" - "Myslím, že je to fajn chlap. A co ty?" - "Já si to taky myslím. Akorát jsem zmatený ohledně toho kousnutí, proč kousl mě?" - "To už neřeš, Matty." - "No dobrá. A jaké to bylo potkat po dlouhé době strejdu?" - "No..popravdě. Ani jsem se necítila překvapeně. Spíš..divně." - "To je pochopitelné. Když jsi ho dlouho neviděla. Viděl jsem tvůj výraz, když jsi ho poprvé viděla." Litoval jí. Molly se na něj usmála a řekla: "No dobře. Jsem dost unavená, půjdu asi už spát." Matty jí s tím jeho humorem odpověděl: "To se mě jako snažíš vyhnat?" - "Nee Matty."
Poté se na ní Matty tajně usmál a Molly došlo, že to myslel z legrace. Molly do něj trochu strčila. "Tak jo, ale teď vážně. Chci jít už spát. Uvidíme se zítra?" - "Em..spíš ne. Není to dobrý nápad.." - "Cože? Co není dobrý nápad?" Matty se na ní usmál. "Hej Matty." Strčila do něj. "No tak. To byl vtípek." - "Fajn. Tak už žádné vtípky, alespoň ne dnes."
"Tak dobrá, měj se. Uvidíme se zítra." Matty jí dal pusu a hned odjel. Mezitím, co se Molly připravovala do postele. Na Mattyho před jeho barákem, čekal neznámý člověk. Po chvilce, co si spolu popovídali. Matty zjistil, že ten neznámý člověk je vlastně vlkodlak a že ho také přeměnil Hubertus. Matty se ho potom zeptal, kolik lidí vlastně Hubertus proměnil. Neznámý vlkodlak nevěděl jistě, ale řekl mu, že skoro 200 lidí, proměnil na vlkodlaka.
"Když kousne vlkodlak člověka. Teď zrovna beru Hubertuse. Tak ti řekne, že pokud tě to nezabije, tak
tě naučí, jak to ovládat. Proto přibližně 50 lidí z 200 zemřelo a těch zbylých 150, přežilo."
říká neznámý člověk. "P...počkej! To mi chceš jako říct, že tu po světě pobíhá 150 vlkodlaků?" -
"Jo. Přesně tohle ti tu říkám. Jsi chytrý." - "To si nemyslím." - "Ale no tak. Pochopil jsi to dřív než
ostatní, když jsem jim to vysvětloval" - "Jak dlouho jim to trvalo?" - "Tak půl hodiny a tobě? Ani ne, 5 minut."
"wow"

Najednou slyšeli kroky, Matty vykřikl: "Halóó?? Kdo je tam??!" Neznámý si stoupl vedle něho a řekl:
"Myslím, že bych už měl jít." Matty na něj kývl, ať jde. Ale nedostal se dál, než byl. Najednou někdo vystřelil.
Byl to nějaký vlkodlak. Nejnebezpečnější vlkodlak na celém světě. Po tom, co střelil a možná zabil, toho vlkodlaka, který varoval Mattyho. Řekl dostatečně nahlas, aby to slyšel hlavně Matty: "Dělal samé problémy.."
Matty utekl domů a díval se na toho vlkodlaka, co střílel, z okna. Čekal až odejde a pak vtáhnul do domu vlkodlaka, který ho varoval.
Jakmile ho připravil a položil do postele. Zanechal Molly vzkaz na telefon. "Molly? Poslyš, vím, že jsi říkala, že jsi unavená a chceš spát, ale teď vážně potřebuji tvojí pomoc. Až si tohle poslechneš, hned přijď."
Hned jak to Molly přišlo, poslechla si to a běžela k Mattymu. Byla tam do 10ti minut. Zazvonil zvonek a Matty šel otevřít.
"Ou Molly. Ahoj. Jsi tu rychle." - "Já vím. Říkal jsi, že mám hned přijít, tak co se děje?" - "Tenhle vlkodlak..." - "Další vlkodlak?" Bála se.
"Neboj se. Myslím, že je mrtvý." - "Jak to?" - "Tenhle vlkodlak mě přišel varovat před dalšími 150ti vlkodlaky, kteří pobíhají po celém světě. Když byl na odchodu. Přišel snad ten nejnebezpečnější vlkodlak, střelil ho, možná zabil a řekl mi, že dělal jen samé problémy." - "Problémy? Jaké?" - "No třeba varoval i ostatní vlkodlaky."
"Jo.. To je možné. A co chceš po mně, abych udělala?" - "Potřebuju, abys mi ho pomohla ošetřit."

-----------------------------------------------------------------------------------
Pokračování příště :)

Nerozlučná trojka

26. srpna 2016 v 10:36 | Veru Kučerová |  Drama
Byla jedna milující rodina, která si strašně dlouho přála miminko. Až se jim to zanedlouho splnilo. Maminka šla na ultrazvuk, ale nechtěla vědět, kdo to bude. Jestli holčička nebo chlapeček. Za to se jí řeklo, že to jsou dvojčata. Ale její přítel chtěl vědět, zda to jsou dívenky nebo chlapečci, proto jeho žena zůstala další den doma. A on se na to šel zeptat. Budou to holčičky. Pak se stalo něco velmi nečekaného. Jeho žena to druhé dítě nechtěla, a proto ho dala k adopci. Vzala si jí jedna rodina, která také chtěla moc miminko, ale nechtěli raději nic riskovat. Adoptovanou holčičku pojmenovali Lena. A narozenou holčičku neadoptovanou pojmenovali Elena, jména domluvou nevznikla. Byla to jenom náhoda.

Rodiče Leny za 1 rok zemřeli. Lena plakala jak jen to šlo. Nenašel se nikdo, kdo by se o ní postaral. Proto se musela o sebe postarat sama. Bylo jí jen 8 let. A nejhorší bylo, že Lena vůbec netušila, že má pravou sestřičku, která není adoptovaná.
Leně bylo už 9 let. Tak si řekla, že bude jen tak pátrat. Přišlo jí podezřelé, že její rodiče hnedka zemřeli. Jenže najednou, když byla na cestě do sklepa prohledávat, tak někdo zaklepal na dveře. Lena se podívala z okna, ale byli tam divní lidé oblečení v černém. Měli na sobě i kukly. Ale Lena prostě otevřela, ani nevěděla, co si myslela, ale měla štěstí, že v sobě probudila síly Ninjy. Lidé přišli dovnitř a řekli: "ruce nad hlavu!! A řekni mi, kde máte peníze.." Lena chvilku vyčkávala a odpověděla: "Ne!" - "Co prosím?" Lena se naštvala, dala ruce dolu a praštila ho. Přivázala ho k židli tak rychle, jak jen to šlo. Byla to hračka a minutka. "Řekla jsem ne! Poslyšte, teď hned odejdete z mého bytu, jinak toho budete litovat!" Chlap v kukle ihned zmizel, hned co ho rozvázala. Poté ještě Lena vykřikla: "a už sem nechoďte!!"

V sousedství byla jedna dívka. Jmenovala se Elena. Stála venku a koukala se na Lenu, jak to zvládá. Ikdyž neměla tušení, že to jsou sestry a ještě k tomu dvojčata. Podívala se na Lenu, usmála se na ní a vrátila se domů. No a Lena šla pokračovat, tam kde skončila. Šla do sklepa a hledala jakékoli papíry, které jí všechny otázky zodpoví. Při hledání zjistila, že má v genech síly Ninjy a má povolání, že musí plnit mise a nesmí zklamat. Prý to má po svých rodičích. A pak najednou objevila papíry o adopci dítěte. Prostě si to přečetla a zjistila, že přímo ona je adoptovaná a že má rodiče a dvojče. Sestřičku, která se jmenuje......"Elena??" Pak si Lena říkala, že ta dívka v sousedství se jmenuje Elena. "Ale to musí být shoda náhod." říká si. Ale také si říkala, že tomu musí přijít na kloub. A proto další den se zeptala paní v sousedství, jestli nemůže jít s Elenou ven. Ale její praví rodiče jí nechtěli odporovat, aby jí to nepřišlo divné. "Jistě, že můžeš.. Eleno??" - "Ano mami?" - "Vrať se brzy.." - "Dobře, mami."

Lena šla tedy s Elenou ven a povídali si a hráli. A najednou se zničehonic zmínila Lena o její sestřičce. "Eleno?" - "hm?" - "Nemáš náhodou nějakou neznámou sestřičku, kterou dali k adopci?" - "Ne, proč se mě na to ptáš? - "hm..jen tak" Najednou se Lena smutně podívala a prostě na ní vyklopila. "Jsme sestry, dvojčata!" - "Cože? Děláš si srandu, že?" - "Ne. Doma jsem našla adoptivní papír. Jsem adoptovaná." - "No dobře, ale to snad nic nedokazuje ne?" - "Počkej si. Píše se tam, že mám dvojče, které adoptované není a jmenuje se Elena..." - "To může být náhoda..." - "To jsem si taky říkala, ale byla tam jména tvých/mých = našich rodičů." - "Panebože... Pojď poběž.." - "Dobře." Obě dívky přišly domů k Eleně, ale bylo pozdě. Zřejmě k nim přišli ti lidé, kteří se snažili vyloupit Lenu. Rodiče nikde nebyli, dívky si začaly myslet, že je zabili. Elena se rozplakala. "Nee" - "Je mi to tak líto sestřičko... Pojď vezmi si, co potřebuješ a budeme bydlet u mě, spolu! Už tě nenechám odejít." - "Dobře."

Lena pomohla Eleně se přestěhovat k ní. Chodily spolu do kina. Na výlety. Na mise. Všude! Lena to myslela vážně. Nikdy Elenu nepustila z dohledu. Měla jí tak moc ráda, že to dávala najevo. A Elena totéž.
Jednoho dne se dívky rozhodly, že spolu pojedou na tábor zadarmo. Jely na tábor, který se konal v Madridu. Tak se prošly a projely. Jakmile měsíční tábor skončil. Jely spolu domů a žily šťastně až do smrti..... Koupily si pejska. Aportovaly s ním. Byla to holčička a daly jí jméno Helenka. Byly to tři nerozlučné dívky. Lena, Elena a Helenka. Měly se navzájem rády. Zazvonil zvonec a máme tu šťastný konec.... :)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Toto téma mi zadala sestřenka Maťka Václavíková.... Snažila jsem se nedělat smutný konec. A není... :)

Krvavá láska - Návštěva

26. srpna 2016 v 9:31 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

8. díl

Nikdo to nezvedal. Tak se chystali zajít na jeho adresu. Adresa ulice Datlova 278/88. Nastoupili do auta a jeli. "Pane Hubertusi?? Pane Hubertusi!! Jste tam?? Halóó!" řekl Matty. Poté Molly zašeptala: "tak se stavíme jindy. Pojď!" - "Hm....tak dobře." Už odcházeli a byli na schodech, když se najednou zničehonic otevřely dveře. Oba se otočili, ale nikdo v nich nestál. Tak se pomalu blížili ke dveřím. Ještě stáli za dveřma. Molly se na Mattyho jenom koukala. A Matty říká: "tak pojď Molly." Překročil práh, ale Molly tam pořád stála. "Co je? Co se děje Molly?" - "Já nemůžu jít Matty." - "No tak... tohle přece není vloupání. Dveře se otevřeli, to znamená 'vstupte'." - "Ne... o to nejde." Matty se zamračil. "Tak o co jde?" - "Jak jsi o mně zjistil, že jsem...... upírka. Tak jak jsme si vyprávěli věci o nás, jak jsme se přeměnili a tak. Tak jsem ti neřekla jednu věc." - "Jakou??!!" - "Do domu nebo bytu upír nemůže vstoupit jen tak. Musí ho pozvat dál normální člověk nebo ten, kdo tam bydlí." - "Aha. Tak tu počkej." Najednou se za Mattym ozval hlas: "není třeba." Matty se raději ani neotáčel a šel pomalu zpátky k Molly, ale Molly se taky oddálila, protože ten hlas se blížil: "Ahoj Matty, rád tě zase vidím." Matty byl vyděšený. Bylo to na něm vidět. "Nemusíš se mě bát Matty. Já jsem tvůj kamarád." Matty říká naštvaně a při tom se mu kouká do očí: "my nejsme přátelé. Kamarád by mě nikdy nekousnul ať už by byl cokoli." Když už Hubertovi bylo vidět do obličeje, tak se na něj Molly pořádně podívala a přemýšlela jak mu to říct, jak mu říct, že Hubertus je její strejda. Jenže jakmile si Hubertus všiml, že ho Molly pozoruje. Koukal se na ní taky. Molly mu chtěla něco říct, ale Hubertus začal první. "A ty jsi??" - "Jsem Molly." Tak teď si Molly rozmýšlela jestli mu to říct. Říkala si pro sebe: "dělá blbýho, abych na to nepřišla nebo to vážně není on?" Molly začaly téct malé slzy. Hubertus se na ní díval a chtěl jí něco strašně moc říct, ale bál se, že to není ta správna holka. "Molly? Můžu se tě na něco zeptat?" Molly si utřela mokré oči a odpověděla: "jasně." Vysmrkala se a šla k němu blíž. "Máš nějakou zajímavou minulost?" - "Co? Proč se mě na tohle ptáte?" Hubertus se snažil zakrýt význam toho, co opravdu chtěl. "No....píšu nějaké články o lidech a jejich minulostí. Tak mě napadlo, že když jsi..... Tak bys mohla mít nějakou tu minulost." Molly se na něj divně podívala. "Když jsem.... co??" Molly přitáhla Mattyho k sobě, otočila se na Hubertuse a řekla mu: "omluvte nás na chvilku." Usmála se na něj. "Ale.....jistě." Matty se na Molly divně koukal. "Co je Molly??" - "Slyšel jsi ten rozhovor mezi námi dvěma, že jo?" Matty jenom kývl hlavou, že jo. "Fajn. Tak slyšel jsi, jak mi nechal tu otevřenou větu, abych doplnila to slovo??" říká Molly rychle. "No...slyšel." - "Myslím si, že to o mně ví." - "No tak Molly. Vždyť já ještě ani nevím jestli je to on." - "Jo to já taky ne. Ale ptá se mě na divné otázky." - "Ještě to chvilku vydrž a pak už půjdeme." - "Tak dobře.." Molly se vrátila k Hubertusovi a pokračovala s ním v rozhovoru. Nebo spíše pokračoval on. Molly tedy pokračovala tím, na co se jí Hubertus ptal. "No....žádnou hodně zajímavou minulost nemám." - "Určitě?? Jsi si jistá?" Teď ji Hubertus dost vyděsil. Molly se nenápadně podívala na Mattyho. I když jí Matty potichu radil ať mu řekne pravdu, přesto Molly pokračovala a ignorovala ten fakt, že by mohla potkat svého strejdu." Jenže o tu možnost přišla, když mu řekla: "ano jsem si dost jistá." Molly znervózněla, když se k ní Hubertus přiblížil a čichl k ní. A řekla: "Co jste to právě udělal??" Hubertovi došlo, že ty dva nevědí, že je vlkodlak. "No... čichl jsem k tobě. Proč? Zneklidnělo tě to snad?" - "Ne, jen mě to překvapilo. Většinou ke mně lidé nečichají." - "Ach. Tak to se omlouvám." Molly se na něj mračila, protože jí to přišlo podezřelé. Opět k sobě zatáhla Mattyho, ale nejdřív požádala Huberta, aby jí donesl něco k pití. "Em.... Pane?? Neměl byste tu něco k pití?" - "Ale jistě. Hned přijdu." - "Dobře. Děkuju." A usmála se na něho. Pak zatáhla Mattyho. "Matty?? Nečichají náhodou vlkodlaci k lidem?" - "No... em....jo. Molly, proč se mě na tohle ptáš? Já přece k nikomu nečichám." - "Jo no, ty možná ne, ale jsem si dost jistá, že ke mně Hubertus právě čichnul, je možné, že to o mně teď ví?" - "No svým způsobem to možné je. Ale vážně myslíš, že to už ví? Vždyť se tě ani na nic nezeptal, po tom co si k tobě čichnul." - "Třeba to nějak skrývá." Hubertus přišel s pitím. "Taak už jsem tu. Tady máš Molly a dovolil jsem si vzít i tobě Matty, tady máš. " - "Díí....ky?" - "Nemáš vůbec zač. Vždyť koneckonců jsme něco jako rodina." Molly se otočila k Mattymu. A zašeptala. "Matty? Tou rodinou, nemyslel tím třeba mě a tebe?" - "Mě? Proč mě?" - "No, protože tě kousnul. A u upírů to je tak, že když tě někdo kousne, tak jste něco jako rodina." - "No je pravda, že, když mě přeměnil, tak mi řekl větu něco jako: "teď jsme bratři... Myslíš, že by se to dalo do toho zahrnout?" - "To se mě ptáš vážně? Jasně, že jo." Oba se otočili zpět na Hubertuse a usmáli se na něj. Hubertovi to přišlo divné, že se pořád otáčejí od něho a zase k němu, tak spustil: "děje se něco?" - "Ne...jenom." Matty jí přerušil, protože věděl, že jí to bude trvat neskutečně dlouho než mu to řekne. "Víme, že jste vlkodlak jasný?!" Řekl rychle, aby to už měl konečně za sebou.

------------------------------------------------------------------------------------
Další díly už nemám napsané, tak je už budu muset psát... Takže pokračování příště :)


Krvavá láska - Pátrání

26. srpna 2016 v 9:27 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

7. díl

Další den po té Mattyho přeměně nebo spíše po půlnoci přišel Matty k Molly, zaklepal na dveře, ale Molly už spala a tak jí zavolal na telefon. "No táák.…..Molly zvedni to." Ale marně. Molly spala tak tvrdě, že by ji ani nevzbudila hlasitá siréna. Tak si Matty řekl, že půjde domů se vyspat a ráno za Molly zajde.


Molly se ráno probudila, podívala se na mobil a chtěla zavolat Mattymu, ale pak se koukla na hodiny kolik je. Bylo 5:30. Tak ještě počkala. Otevřela dveře a šla vyvenčit Muffi. Najednou zničehonic
vykřikla. "Aaa." Víte kdo tam byl? Byl tam Matty a ležel na lavičce. Pomalu se k němu přiblížila a snažila se být potichu, ale Muffi ne. Jakmile ho měla na dosah. Tak na něj skočila a olízala. Matty se nejdřív otočil zády a pak spadnul z lavičky. "Ahoj Matty" Molly se zasmála. "Co tu děláš?" - "Já.....já nevím. Včera o půlnoci jsem za tebou přišel, ale ty jsi už spala, tak jsem ti volal a nic. Tak jsem si řekl, že půjdu domů a pak za tebou ráno přijdu. A pak mám mlhu. Chystal jsem se odejít a najednou do mě někdo střelil uspávací šipku. Trefila mě do pravého ramene zezadu." Molly se podívala na to rameno zezadu. A řekla potichu "Ssss.....au" - "Já to slyšel." - "mmmm.....to nic není. Tak počkej vezmu pinzetu a vytáhnu ti to. Máš tam něco fialového." - "Oměj!!" Řekl Matty naštvaně. Molly teda šla pro pinzetu. A pokusila se ten oměj vytáhnout. Vytáhla ho, ale rána se stále nehojila. "Proč se to nehojí??" - "Protože to je.....je speciální náboj. Hojí se pomaleji. Ale ten, kdo to střelil mě nechtěl zabít. Jinak bych už byl mrtvý. A taky by to střelil někam jinam než do ramene, třeba do srdce." Řekl pomalu a unaveně. "Jo. Tak si odpočiň a pojď dovnitř." - "Dobře." Molly si dala Mattyho ruku za krk a kolem ramene, protože byl příliš slabý."Tak pojď." Dělali malé krůčky, ale za pár minut byli uvnitř. Matty si pomalu sedl na sedačku a odpočíval. "Chceš něco k pití?" - "Čaj by byl fajn. Díky." Dala mu pusu na čelo. "Není zač." Molly odešla do kuchyně udělat čaj. Za pár minut se zase vrátila. Čaj dopil. A šel spát, Molly mu nabídla postel. Tak si Matty lehl do postele s Molly. Další den si řekli, že půjdou po tom, kdo střílel a kdo donutil Mattyho, aby se přeměnil. Hledali všelijaké stopy. Ale nic. Poté si vzpomněli, že by mohli také zkusit najít Hubertuse. Teda jestli ještě žije. Co myslíte? Nemyslete, čtěte! Nejdříve si řekli. "Jak bychom mohli přijít na toho, kdo střílel, když nemáme ani jednu stopu?" To samé platilo i o tom, jak ten samý člověk donutil Mattyho se přeměnit. Teda myslí si, že je to ten samý člověk...... Takže zadali do vyhledávače jméno Hubertus Anderr. A vyjelo jim tam asi 6 různých adres. Postupně je spolu navštěvovali. Ze všech nejdřív navštívili toho Huberta, který se u nich nachází úplně nejblíž. Byl totiž hned přes ulici od Mattyho a ten byl o dva bloky dál od Molly. Takže ho měli blízko. Ještě než navštívili toho nejbližšího Huberta, tak si uložili na něj telefon a zavolali mu. Teda pokusili se. Na poprvé to nezvedal, zkoušela volat Molly. "Hned to padá do schránky." - "Ukaž Molly. Zkusím to já." - "Dobře. Na." A podala mu mobil i lístek s telefoním číslem. "Při nejhorším zanechám vzkaz." Říká Matty. Tak vytáčí. "Tak co?" - "Už to zvoní." Hrála tam chvilku hudba - jeho vyzvánění. Tak poznali, že mobil měl Hubertus zapnutý, ale nezvedal. Tak Matty zanechal vzkaz do hlasový schránky. "Dobrý den, pane Huberte. Jsem Matty a mám na vás pár otázek. Nevím, jestli si mě ještě pamatujete. Ale kdyby ne, tak si vzpomenete." Mezitím co zanechával ten vzkaz, dělal různé obličeje na Molly a ta se tam smála. Když se vzkaz poslal, hned si ho pan Hubertus poslechl. Zavolal zpět. Zatímco se Matty s Molly smál a lechtal ji, tak mu volal Hubertus. "Neměl bys to vzít?" - "Počkej, kouknu se, kdo to je. Ale....to není možné." - "Co není možné??" Molly byla zvědavá a Matty se usmíval a měl radost. "Koukni! Hubertus mi volá zpět." - "Wow! No tak to zvedni!" - "Ale....já nevím co mám říkat." - "To je fuk. Zvedni to, dej to na hlasitý poslech a něco pak říkej. Jistě ti volá kvůli tomu, že se s tebou chce sejít." - "Hm.......jo." - "A ještě něco. Ten Hubertus, co hledáme. Má být ve věku mezi 35 - 40ti let." - "Jo, tak zvedám." Matty zvedá hovor od Huberta. "Ahoj Matty. Tady Hubertus, nevím sice o čem jsi to mluvil ve vzkazu. To jestli si tě pamatuju, že jsme se nikdy nesetkali. A to slibuju. Matty s tvým jménem jsem se nikdy nesetkal. Je mi líto. Ale jestli tedy chceš, můžeme se sejít." Matty se podíval na Molly a její obličej. "Jo jistě, že chci. Ale nebude vadit, když s sebou vezmu svou holku, že ne?" Hubertus se zasmál. "Jistěže, ne. Proč by mělo?" - "Víte, já ani nevím. Spousta lidí.....je jak to jenom říct........trochu osamocená a nepouští k sobě cizí lidi." - "Hahaha. Tak to já nejsem." Molly povídá. "Ahoj. Já jsem Molly. Mattyho holka." - "Ahoj Molly." - "Tak, kdy a kde se chcete s námi sejít?" - "No tak třeba. Zítra kolem 4té hodiny před mým domem? Máte čas?" Kývli na sebe hlavou a řekli oba. "Ano, máme." - "Hihihihi. Tak dobrá. Už se na vás těším, nashle." - "Nashle. Huberte." Matty zavěsil a začli si o tom povídat. "Páni to bylo...." - "Divný?" Matty doplnil větu. "To taky. Chtěla jsem říct..... Překvapující. Takže zítra kolem 4té hodiny před jeho domem." Zatím si proklepli ty ostatní Hubertuse. Jeden měl 18 let, tak si řekli, že je příliš mladý, tak ho vymazali z hledání. Už zbyli jen 4. Tak další. Další Hubertus byl 46 let starý. Ten zas byl moc starý. Přeci si řekli mezi 35 - 40 let. Už jen 3. Dalšímu bylo 42 let - moc starý. Ještě dva zbývali, no s tamtím zbyli 3. Nevědí jestli je ten pravý nebo ne. No a dalšímu bylo 24. Také byl příliš mladý. A už zbýval jen poslední. Uložili si jeho číslo, adresu a zkoušeli mu zavolat.

Krvavá láska - Přeměna

26. srpna 2016 v 9:25 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

6. díl

Další den ráno se jako první probudila Molly a hádejte co? Matty byl vedle ní, ale ještě spal. Molly pomalu dala jeho lepkavou ruku pryč, byla kolem ní. Molly opatrně vstala a šla udělat snídani. Matty za půl hodiny přišel a hledal Molly. "Molly? Molly???!!" Molly se v kuchyni otočila a slyšela ho, jak na ní volá. "Jsem tady!! V kuchynii!" Matty za ní přišel a Molly se na něho otočila. Usmála se na něj. "Dobré ráno." A zároveň dělala snídani. "Dobré ráno, Molly. Copak to tu máme k snídani?" - "Takže....je tu...obložený talíř. Pak tu je namazaný chleba jenom pro tebe." A dala mu pusu na dobré ráno. Matty to snědl a pak navrhl Molly. "Hele Molly? Dneska je víkend. Co kdybychom dnešek strávili spolu?" - "Klidně můj vlčku... Teda, já se musím taky najíst. Tak jestli ti nebude vadit, že chytám králíky a tak? Tak s tím nemám problém. Lidskou krev nepiju. Chytám si zvířata." - "Juj, ty jsi ale drsnej upír. Jasně, že mi to nevadí." Připravovali si spolu věci, co budou potřebovat. Jako třeba jídlo na piknik, až se Molly nají. Něčeho.....jako třeba těch zvířat. Za pár hodin vyšli. Šli do lesa. Někam hoodně daleko, aby je tam nikdo nenašel a taky aby tam nikdo nechodil. "Nejsem drsnej upír..." Molly se zasmála. "Když už tak drsná upírka." - "Ooo..... Tak dobře." Lehli si na deku a povídali si o okolí a o zvířatech. Stále se jenom smáli. Až najednou zaznělo takové bručení. "Molly??" - "Hm??" - "Ty máš hlad?" - "Jistěže mám. Vždyť jsem od rána nejedla." - "Tak to ti musíme něco najít k jídlu." - "Oooo...….ty jsi tak hodný." - "Hele, co třeba támhleten zajíc?" Molly se na něj podívala, kývla a schovala se za křoví. Číhala na zajíce. Potom na něj skočila a zakousla se do zajíce. Matty jí podal ubrousek na utření krve od toho zajíce.
A pak spolu odpočívali a povídali si. Jejich téma začalo tím, že začalo svítit slunce. "Mmmm.....podívej, jak krásně to slunce svítí... " - "Molly? Jaktože můžeš být na slunci, aniž by ses......spálila?" Molly mu ukázala svůj řetízek na kterém má červený diamant." - "To kvůli tomuhle. Je očarovaný, brání totiž svitu slunce, aby mě nespálil. Ale na nějakých místech můj řetízek nefunguje. Třeba v opuštěném domě. Dřív tam bydlel pan Krákora." - "Aaaa.....ten řetízek je vážně moc pěkný." - "Ooo.....děkuju... No a.. Proč ty můžeš na slunce?" Matty se zasmál. "Protože na vlkodlaky, tedy na mě kletba slunce nefunguje. Na slunce nic nemám, můžu na něj. Zato kletba měsíce zase funguje jen na vlkodlaky a na upíry ne." - "Ahaa........jakto, že o tom víš tak hodně?" - "Vyprávěl mi to Hubertus. Když mě přeměnil, tak jsem s ním vůbec nechtěl mluvit, byl jsem naštvaný. Takový život jsem si nepřál. A pak to začalo. Můj první úplněk, moje první přeměna. Hubertus mi poprvé pomáhal a bolelo to." - "To je mi líto." - "To nic." - "A....ale teď tě to už nebolí ne?" - "Trochu to zabolí, ale je to mnohem lepší. A co ty? Kdy se přeměňuješ??" - "Když chci. Vlastně se přeměňuju jenom když mám hlad a tak..." - "A jak jsi rychlá? Když běžíš?" - "Běžím cca 100km/h" - "Páni....tak to jsi hodně rychlá." - "Jo to jsem." Usmála se na něj a podívala se na jeho ruce "Em..... Matty??" Pozvednul obočí. "Co to děláš?" - "Co jako?" - "Tvoje nehty. Prodloužily se." - "Já to nedělám..." Podíval se na nehty. "Přísahám." - "To se jako měníš? Vždyť není úplněk." - "Já.....já nevím." - "Já......raději to uklidím a poběžím." - "Dobře... Pospěš si. Přijdu za tebou až se to zklidní." - "Dobře. Ahoj."

Dao Fah - Hvězda nebe

25. srpna 2016 v 16:28 | Veru Kučerová |  Drama
Mladá maminka žila již od malička ve státě Thajsko. Když jednoho krásného dne se šla projít ven úplně sama...
Potkala tam někoho, někoho cizího, koho vůbec, ani trošku neznala. Ale kdo by to byl řekl, že to bude láska na první pohled. Jmenoval se Ton. Tahle maminka, která se jmenovala Fon Fah jako déšť z nebe. Šla představit Tona svým rodičům. Párkrát se i sešli sami. A za pár měsíců se jim narodila nádherná holčička. Chtěli, aby měla originální jméno a to jí taky dali. Jmenovala se Dao Fah. Měli ji moc rádi. "Její jméno v češtině znamená 'Hvězda nebe' říká Fon svým rodičům. Rodiče Fon, Ming a Tong Fah měli upřímnou radost, že mají neteř. Měli radost i za Fon. Dao rostla nečekaně rychle. Když jí bylo 6 let.

Naskytla se pro Tona příležitost, kterou nelze odmítnout. Stal se Thajským policistou, ale musel odjet hodně daleko. Všichni z rodiny měli radost za něho. Jen jedno malé, roztomilé stvoření se mohlo uplakat, že její tatínek od nich odchází. S tím jak Dao rostla, tak rostl i její smutek a musela myslet na svého tátu. Když v tom její maminku napadlo, že si udělají spolu takový menší výlet. Dao byla nadšená, svým způsobem. Společně si zabalily věci a sehnaly si loď.
Za pár dnů už vyplouvaly. "Tahle loď je luxus." řekla Dao. Její maminka se jen zasmála a řekla: "jsem ráda, že se ti tu líbí." Naštěstí na té lodi nebyly samy a Dao byla ráda. "A.....jak dlouho vlastně poplujeme?" - "Mělo by to trvat tak 4 - 6 dnů." - "Tolik...?" Divila se Dao. Za několik dnů na ně čekala obrovská vlna. Nahlásili to v rozhlase. Vlna je skoro potopila. Nesměli hýbat s lodí, jinak by se doslova všichni potopili. Potom pluli dál, jen co byla vlna za nimi.

Za pár dnů bylo další hlášení v rozhlase. "Pozor, pozor. Řítí se na nás obrovská bouře. Připravte si vše potřebné, aby jste zůstali na živu. Zachovejte klid. Zůstaňte ve svých pokojích a nikdy neodcházejte během bouře. OPAKUJI! Zůstaňte ve svých pokojích a nikdy neodcházejte během bouře. Za pár hodin bychom tam měli dorazit." Dao byla vyděšená, že se jim něco stane. Ale její maminka nebyla o nic víc vyděšená než její holčička. Proto se šla zeptat, jak to myslí s tou bouřkou a jestli jim to nijak nepoškodí cestu. "No já nevím paní. Bouře by mohla vypojit elektřinu a mohli bychom vybouchnout...." - "Oo Panebože" - "Ale to se nestane, když vše vypojíte ze zásuvek a elektroniku vypnete." - "A co když nedorazíme na místo?" - "Nebojte dorazíme.... Teď se prosím vraťte do svého pokoje.. Bouře tu bude co nevidět." - "Dobře. Děkuji Kapitáne." Fon se vrátila do svého pokoje za Dao. "Mamí?" - "Ano?" - "Dorazíme tam?" - "Ale jistě.. Tak pojď, připravíme ti věci na tu bouřku, aby ses měla čeho chytit a aby ses mi neutopila." - "Tak jo... a kdo to připraví tobě?" - "Já sama zlato. Pojď bouřka tu už za chvíli bude. Musíme rychle." Za půl hodiny měly hotovo, jak pro Dao, tak i pro její maminku. "Hlavně se pevně drž holčičko, ano?" - "Dobře...A ty taky.."

Kapitán se chystal říct další hlášení.... "Pozor!! Bouře se blí..." Jenže to ve chvílce vypadlo a nikdo neslyšel zbytek. Ale bouřka trvala i přes noc, takže se pár lidí omylem pustilo a při tom zahynulo. Další den už bouřka nebyla a kapitán měl v ruce seznam těch, kteří se v noci pustili. "Proboha.." - "Co se děje kapitáne?" řekl jeden ze spolupracujících. "Tahle žena, Fon Fah, tu má dceru, která přežila, jak jí to proboha řekneme?" Měli štěstí. Dao zrovna mířila za nima a chtěla se zeptat jestli neviděli její maminku. Že se vzbudila a neviděla jí tam. "Dobrý den.." řekla stydlivě Dao. "Dobrý den, ty jsi ale roztomilá holčička. Jak pak se jmenuješ?" - "Jsem Dao Fah" kapitán se smutně podíval a dal si ruku přes pusu. "Chtěla bych se zeptat, neviděli jste moji maminku?" - "A jak se jmenuje tvá maminka?" stále s ní mluvil kapitán. "Fon Fah, jednou se tu byla zeptat na tu bouřku.." - "Aaah... ano vzpomínám si na ní." - "A viděl jste ji někde?" - "Neviděl, holčičko. Vrať se do svého pokoje a my ti ji zkusíme najít, ano?" - "Tak jo.." Kapitán byl smutný, že takhle roztomilé holčičce zrovna umřela maminka. Říkal si: "co budu dělat? jak jí to řeknu?" Když se najednou ozval zase jeho spolupracovník. "Můžete vyvěsit seznam zahynulých na pár hodin v 2. patře, tam přece je ta malá holčička.." - "Dobře.."

Holčička byla sama v pokoji a čekala na nějaké hlášení, kde budou říkat, že se hledá Fon Fah. Ale ne. Ozvalo se naprosto jiné hlášení. "Prosím. Pro kapitána bylo příliš složité říct jména všech zahynulých. A proto vám dá na pár hodin do 2. patra seznam všech lidí. Prosím nepřibližujte se ke kapitánovi ohledně toho, kdo vám umřel. Respektujte jeho soukromí. Děkuji" Holčička byla sice smutná, ale musela vědět, co se stalo její mamince. A proto se šla podívat na ten seznam, ačkoli si přála, aby tam nebyl nikdo její známý, kdo byl na té lodi. Jakmile Dao vyšla ze svého pokoje, všichni se na ní ohlédli, dali si přes pusu ruku a bylo jim líto té malé holčičky. Udělali jí cestičku přímo k tomu seznamu, bylo pověšené přímo v její velikosti. Všichni na ní hleděli se slzami v očích. Dao konečně došla k tomu seznamu a pomalu si ho prohlížela. Až na konci toho seznamu viděla jméno Fon Fah. Nejdříve si myslela, že špatně čte, ale pak se rozplakala a šla pomalu s uplakanýma očima za kapitánem. Kapitán se na ní smutně koukal.

Holčička za ním přišla, obejmula ho a řekla mu, že její maminka..... je pryč. Jeho uniforma byla celá promočená, ale kapitánovi to bylo jedno, jenom chtěl utišit tu malou holčičku. Nevěděl však, že to bude hodně složité.... a pak se jí zeptal, kde má tatínka. "Můj tatínek.... je v Thajsku. Když mi bylo 6, před pár měsíci, dostal práci jako Thajský policista. Proto se maminka... rozhodla odjet na dovolenou. Zavolala mu, že odjíždíme, ale pak mu už nikdy nezavolala. Alespoň o tom nevím." - "To je mi líto, Dao. A máš na něho nějaký kontakt?" - "Jo, mám." - "Tady, vysmrkej se a napiš mi jeho číslo." Podal jí kapesník, tužku a papír. Za chvilku se kapitán vrátil zpět k Dao a zavolal jejímu tátovi Tonovi. Na poprvé to nikdo nezvedal, jenom to zvonilo. Tak to zkusil po druhé.

Ton to zvedl a řekl: "Haló?" - "Dobrý den, jste Ton?" - "Ano, jsem. A kdo jste vy?" - "Jsem Kapitán lodě, která před pár měsíci vyplula a s ní i vaše dívka a dcera." - "Ooo Jsou v pořádku?" - "Víte.... tohle by se popravdě nemělo říkat po telefonu." Tím už Ton vytušil, že se něco stalo, že někdo umřel. "Řekněte mi to!" - "Dobrá.. Vaše dcera je v pořádku.." - "Bezva, můžu s ní mluvit?" - "Počkejte, ano můžete, ale...vaše žena v pořádku není." - "Proč? Je nějak zraněná?" - "Víc než to.. Vaše žena....pane Tone....ona se při velké bouři pustila....." - "Čeho?" - "Všichni lidé si měli něco udělat, aby se toho při bouři chytli. Jenže bouřka trvala celou noc a proto se pár lidí pustilo v noci. A vaše žena mezi ně patří." - "Ne!! neee!!!" Ton se rozplakal. "Kde teď jste, kapitáne? - "Jsme poblíž ostrova Malta." - "Zůstaňte tam, přijedu si pro svou dceru." - "Nejezděte, pane. Vaše žena zemřela na této lodi. Nemusíte i vy na jiné lodi. Dao mi řekla o její minulosti, o vás, o té práci. Zůstaňte kde jste. Já se o vaši dceru postarám. Je to zlatíčko." - "Jo, to ona je.." Ton se zasmál a pokračoval: "Prosím, neztraťte mi ji. Nepouštějte ji z dohledu." - "Nebojte, pane. Nepustím.." - "Naschle, kapitáne. Mám ještě práci." - "Naschle.." Kapitán se otočil na Dao a řekl: "Máš velmi pracovitého tatínka..." Dao se zasmála a trochu do kapitána šťouchla.

Dao tedy žila na ostrově Malta spolu s kapitánem. Když už jí bylo 17 let a měla 18té narozeniny, zavolal jí nějaký neznámý člověk. Myslela si, že jí volá její tatínek, aby jí popřál k narozeninám všechno nejlepší. Ale bylo to ještě horší. Dao telefon vzala, ale kapitán jí řekl ať ten hovor dá na hlasitý odposlech. "Dobrý den, dovolal jsem se Dao Fah?" - "A.. ano to jsem já." - "Mám příkaz vám ihned říct, že váš otec při policejní službě zemřel. Střelili ho a střelu bohužel nepřežil." Kapitán si k ní přisedl a objal ji. "Haló? Jste tam ještě Dao?" Kapitán se ozval. "Naschle.." a típl hovor za Dao.
"Bože, holčičko. Je mi to tak líto." Dao už pomalu neměla sílu žít svůj život, když přišla o oba rodiče. Naštěstí měla kapitána, který jí ve všem pomáhal. Dao mu začala říkat strejdo, aby mu neustále nemusela říkat kapitáne. Ale Dao se musela naučit přežít ve světě ve kterém žila...........

-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Téma příběhu mi vybrala sestřenka Kiki Václavíková... Trochu jsem ho sice pozměnila, ale zadané téma tam je.

Krvavá láska - Minulost

25. srpna 2016 v 9:52 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

5. díl

Tak se Molly posadila k Mattymu. Připravovala se, že mu to už řekne. "Takže....jdu na to." Matty se pořád koukal do stropu, protože byl celou dobu nervózní. Absolutně netušil co mu chce Molly říct. "Já vážně nemůžu..." - "ale no taak.." Tak si teda Molly připravila zuby, aby mu to mohla i ukázat. "Nelekni se." Upozornila Mattyho. "Uaaaa.... Jsem totiž upírka." Matty šel od ní dál. "Aaa....co to sakra je??" Dotýkal se její tváře a pomalu si na ní zvykal. Zvyknul si na to, že není jediný nadpřirozený. Molly byla nadšená, že se tolik neleknul. Alespoň ne tolik, jako se bála Molly Mattyho. A pak si o tom začali povídat. O tom, jaká pravidla pro ně platí. "Takžee....Molly. Jak jsi se stala vlastně upírkou?" - "Narodila jsem se tak. A co ty?" - "Mě kousnul jeden původní vlkodlak. Jmenoval se Hubertus Anderr." - "Počkej!! Hubertus?? Hubertus Anderr??" - "Jo ten. Proč?" - "Je to můj strejda." - "Jsi si jistá, že je to on?" - "No nevím. Ale má stejné jméno a taky byl vlkodlak." - "Tak jaktože jsi upírka?" - "Jsem taková po babičce. Celá naše rodina, teda skoro celá, jsme upíři. Teda kromě Huberta a mého táty, kterého samozřejmě neznám. Byli jediní vlkodlaci z naší rodiny." - "No a ty jsi...... Anderrová? Molly Anderrová?" - "Oh....bože ne." - "Já jsem.......když já nevím, jestli ti to mám říct." - "Molly! Žádná tajemství." - "No tak dobře. Já jsem Molly Elkerová." - "Aaa.... Tak Elkerová. Pěkné příjmení." - "No a co ty?" - "Já?" - "Jaké máš ty příjmení? A tvoje celé jméno je Matthew, že??" - "Ano, chytrá holka. Jsem Matthew (Matty) White." - "Hihihi. Jako Bílý?!" Zasmál se s ní. "Jo. Přesně tak." Chvilka ticha, protože nevěděli co říkat. Pak už povídala Molly. "No a..... Jaká jsou pravidla pro....však víš. Vlkodlaky?" - "Když chceme někoho přeměnit, tak musíme člověka. Protože jestli jsi upír, tak umřeš..." - "Počkej, jak umřu?? Já nechci umřít!!" - "Neboj se Molly. A existuje na to kousnutí lék. Je to krev. Krev Huberta Anderra." - "Ale........ale jak to?? Vždyť Hubertus už umřel, ne??" - "No....jeho mrtvolu dosud nenašli. A nikde nepíšou, jak umřel. Co když ještě žije?" - "Matty, počkej. To mi chceš jako říct, že Hubertus - můj strýc a člověk, který tě přeměnil. Po přibližně 16ti letech ještě žije?" - "Ne, to neříkám. Jen je to dost pravděpodobný." - "No a co kdyby jsme si ho našli sami? Vždyť já jsem rychlá a ty.... můžeš zachytit jeho pach." - "Molly? Jsi blázen?? Chceš po mě, abych s tebou hledal člověka, který je přes 16 let nezvěstný a ke všemu je tvůj strýc a mě proměnil?? Já bych ho měl spíš nenávidět." Matty se trochu rozčílil. "No tak promiň." - "V pohodě." Dal mi polibek na tvář a taky na dobrou noc. Ale byl to takový slizký polibek jako od babičky. "Dobrou noc." - "Dobrou, upíre."

Krvavá láska - Přemluva

24. srpna 2016 v 19:53 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

4. díl

Molly se schovala do kumbálu, protože se bála co jí udělá. Ale Matty ji cítil. A tak na ni volá: "Molly?? Vím, že jsi tu.....kdepak jsi?? Já si tě najdu. Vím, že jsi se vyděsila, z toho, co jsi viděla." Molly byla nervózní, bála se, že ji skutečně najde a tak se jí rozbušilo srdce, ale snažila se dýchat pomaleji. Jako by jí to pomohlo. Jenže Matty ji vážně našel a použil k tomu svůj čich.

Molly byla vážně vyděšená. Matty se k ní krokem přiblížil, ale Molly zase couvla dozadu. "No tak Molly. Stejmě si o tom budeme muset někdy promluvit." říká jí Matty. Molly vykřikla tak hlasitě, že praskly sklenice: "Ne!!" - "Proč ne?" Molly už neodpověděla a odvrátila od Mattyho pohled. Až se najednou vylekala a řekla zděšeně: "oo....kde je moje Muffinka??" Byla zvědavá a zároveň se bála, co by se jí mohlo atát. A tak do Mattyho strčila ramenem a šla ji hledat. "Mufii.....zlatíčko moje, kdepak jsi??" Matty se jí snažil uklidnit: "Někde tu být musí." - "A to víš jak? Aaa....promiň máš její pach." A otočila se k němu zády. "Víš, ty máš taky divný pach Molly. A co jsi mi to chtěla říct, ten den, kdy....jsem ti řekl, že tě mám rád? Jak sis myslela, že to bude stejný?" Molly se extra zamyslela. Podívala se mu do očí a řekla: "no...já myslela....že....řekneš, že mě....miluješ." Matty se podíval do stropu. To totiž dělá, když je z něčeho nervózní. "Z čeho jsi tak nervózní, Matty?" - "Víš....chtěl jsem ti říct, že tě..." Přerušila ho: "Že mě miluješ?" Ukázal na ní, kývl hlavou a řekl: "no...to je ono." Jenže to bylo čím dál tím horší, jedna lež padla za druhou a jejich vztah se doslova rozpadal.

Až jednoho dne si Molly řekla, že....

Čím víc spolu strávili čas, tím hůř se jí to říkalo. Ale věděla, že mu to jednoho dne bude muset říct. A tak se do toho v příštích dnech pustila a přemýšlela, jak mu to říct.

Začalo to dnem, kdy přišel znovu k ní domů. "Ahoj Molly. Co se děje?" - "Ehm...tak jo. Nepřerušuj mě, prosím." - "Dobře." Pousmál se na ní. "Přemýšlela jsem a řekl jsem si....že už nebudu chodit do školy." - "Dobře. To chápu. Po tom, čím sis prošla." Přitom si Molly zamumlala pro sebe: "a po tom, čím si projdeš za pár minut ty." - "Co říkáš?" - "A...ale nic." Matty jí slyšel, ale nechtěl jí to říkat, aby se zase nevyděsila. "Matty!!" Zvedla na něj hlas. Matty se opravdu leknul. "Musím ti něco říct, když už jsme v těch upřímnostech." - "Dobrá, tak povídej. Co tě trápí?" Molly si představovala, jak by mu to řekla, ale....

"Ne, já ti to říct nemůžu. Promiň mi to Matty." - ""Nee, počkej. Ty jsi mě taky přemluvila, abych ti řekl mé tajemství, ikdyž jsem nechtěl a bál jsem se. Tak mluv!" - "Dobře, ale platí tu stejná pravidla. Jako u tebe, když jsi mi to řekl, nebo ses pokusil. Nikam neutečeš, nikomu to neřekneš a hlavně se se mnou hned nerozejdeš." - "Cccc... Ale no tak. Proč bych utíkal? Já jsem přece chlap." - "Nikdy nevíš." - "No tak dobře." Matty se posadil, aby zlehčil situaci....

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokračování příště :))

Krvavá láska - Odhalení

24. srpna 2016 v 18:02 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

3. díl

(Poslední věta z minulého dílu: Z pohledu Molly: "Tak jo... já jsem....)

(Matty) "já jsem....tak strašně rád, že jsme spolu!" Ale Molly věděla, že tohle není to, co jí chtěl říct, teda myslela si to. "Jo, jasně. Já jsem taky ráda, že jsme spolu. A... určitě je to, to co jsi mi chtěl říct?" Matty se pořádně zamyslel a pak mi dal polibek na tvář a řekl: "Jo. Neměj strach, je to ono." - "Tak dobře." Hned poté co to Molly dořekla, tak Matty odešel. Molly se otočila na Mattyho a řekla si, že ho bude sledovat.
Poprvé šel Matty do auta a odjel. Molly jela tedy za ním. Sledovala ho tak dlouho, dokud na tu věc nepřišla. A ke všemu byl tu noc úplněk. Molly si v hlavě říkala: "ach....ještě, že se při úplňku neměním v bůh ví co."
Najednou Molly zahlédla Mattyho jak jde do nějaké velké budovy. Vešla dovnitř a pak nevěděla kudy dál. Tak to riskla a šla schody na pravé straně, nahoru. Najednou ho viděla jak zachází do sklepních dvěří, ale Molly si říkala: "co?? Jde do sklepa?? Proč sklep?!" Naštěstí našla Molly jedno okno, které je navrchu sklepa a má výhled na všechny rohy.
Tak vykoukla z toho okna a sledovala Mattyho. Viděla ho, jak se přivazuje řetězy ke zdi. A najednou se Matty začal přeměňovat ve vlkodlaka. Molly viděla jeho žluto-oranžové oči, přeplněné slzami. Nevěděla co se mu to děje.
Až na to za pár minut přišla. Sice byla zmatená, ale co.....každý má své vlastní tajemství i Molly ho má. "On.....je.........vlkodlak?? Oooo.....Panebože" se slzami v očích vyběhla ven a domů.

Zamkla se v pokoji a klekla si do rohu. Pak si začala povídat pro sebe: "Proč mi to neřekl?? Mám přece právo znát pravud." Najednou se ozval vnitřní hlas: "Ano...ty máš právo znát pravdu, ale on taky." Molly vyskočila a stoupla si, protože se lekla. Lidé, co by ji potkali ten den, mysleli by si, že je šílená. Tak si tedy stoupla a řekla: "Halóóó?? Kdo je tam??!!" - "To jsem já, tvůj vnitřní hlas." - "Lidi tohle není vtipný!!" Najednou zafoukal jemný vítr a otevřelo se okno. Z okna vyskočil Matty, v jeho trochu jiné podobě. Byl to vlkodlak.
Ale Molly nedošlo, že by to mohl být Matty. Bála se tak, že do něho zabodla první věc, kterou měla po ruce - nůžky. Jen co je do něj zapíchla, tak se vlkodlak Matty přeměnil zpět na člověka. "Panebože.... Matty!!"
Molly si k němu sedla a brečela. Čekala až se probudí. Za pár hodin se pomalu probouzel, probudil se s ledem na místě, kam ho Molly bodla. Ale Molly byla pryč. Kde myslíte, že je??

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zajímá vás, jak to dopadne?? Pište komenty ať vím, zda to stojí za to.... Ještě přidám ty díly co mám napsaný a pak nevím, jestli mám psát dál...

Krvavá láska - První přítel

24. srpna 2016 v 17:30 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

2. díl

Z pohledu Molly:
On se na mě podíval, usmál a odjel zatímco já si odemykala dveře. Pak jsem zavřela, opřela se o ně a začala si kousat rty. Přemýšlela jsem totiž, co všechno se za dnešní den
stalo. Byla jsem celkem ráda. "Dopadlo to líp než jsem čekala. Ne fakt, našla jsem si kamarádku Tori. Možná kamaráda Mattyho. A zatím mi to stačí." Říkám mamce.
"A co je mezi tebou a Mattym?" Nejdřív jsem se na mamku podívala. Jestli tu otázku myslí vážně, ale vypadalo to, že jo. Tak jsem prostě jednodušše odpověděla.
"Nic mezi námi není. Jsme jen...fakt dobří kamarádi. Aspoň doufám." - "No dobře zlato. Jdi si odpočinout. Večeři ti donesu do pokoje." - "Bezva mami. Dík."
Vešla jsem do svého pokoje. Našla jsem si notebook a hned jsem šla na facebook. Kontrolovala a četla jsem si zprávy a žádosti. Až jsem se najednou zasekla.
Sexy Matty mi poslal žádost. A stejně tak i kamarádka Tori a spoustu dalších lidí ze školy, který ani neznám, ale přesto jsem si je přidala. Protože i přesto všechno
Tori nemusí být moje jediná kamarádka. Klidně může být nejlepší, ale ne jediná. A jakmile jsem přijala žádost Mattymu, tak mi poslal zprávu ze který jsem zčervenala.
'Ahoj krásko. Příště mi dáš pusu na rozloučenou ty.' a smajlíka, který posílá pusu. Tak jsem mu prostě odepsala. 'Ahoj Matty. Výzvu přijímám.' a obyčejného smajlíka.
Tak jsem si lehla a odpočívala. Mezitím co mi hrála v pokoji hudba a mamka mi dělala večeři - jsem usnula. Vím, že mě mamka nechce budit. Tak mi určitě nechá večeři u stolu anebo
mi ji dá do mikrovlnky. Ráno jsem se vzbudila. A večeři jsem už nechala být. Udělala jsem si snídani, vyčistila zuby a oblékla. Tentokrát ne, tak přehnaně. Vážně jsem to
nepřehnala. Pak za mnou přišla mamka. "Jak ses vyspala?" - "Dobře. Díky mami." A ona se na mě jenom usmála a odešla. Šla jsem před školu čekat. I když jsem měla školu naproti
domu, ale mohla bych tam i někoho potkat. Přesně jak mi řekla mamča včera. Že nezáleží na tom, kolik mám kamarádů. Vždycky můžu mít kamarádů tolik, kolik budu chtít.
Tak jsem vstoupila na chodbu a přišel za mnou Matty. Nevadilo mu, že je u mě Tori, on prostě musel mluvit nahlas. "Tak co, Molly-krásko? Dlužíš mi pusu." A pak se zapojila
Tori. "OMG! O jaký puse to mluvil??" - "Ále.. včera mě odvezl domů a pak mi dal pusu na tvář." - "Holka!! Nejen, že máš štěstí, ale ty sakra jedeš." Tak nezbývalo nic,
než se zasmát a jít za Mattym, dlužit mu tu pusu. Výzva byla splněna. Bylo mi jedno, že mě vidí celá škola, užívala jsem si to a jsem si celkem dost jistá, že Matty taky.
Poté co skončilo vyučování a Matty po mně celou hodinu pokukoval. Tak jsem šla domů, tentokrát pěšky. Ale Matty šel pěšky taky, takže za mnou přiběhl a ptal se.
"Hej... krásko... takže.." - "ou.. ahoj Matty..¨ - "Je mezi námi něco??" - "Něco?? Jako co??" - "No.. chodíme spolu nebo jsme zas kamarádi?" - "Prosímtě... myslíš, že bych dala
pusu někomu, koho chci mít jen jako kamaráda?" - "To znamená?" - "Co bys chtěl, aby to bylo?" - "Něco víc, hádám." Ale Matty nebyl o nic víc nervozní než já.
"Tak hádám, že spolu teď chodíme." - "Bezva.." Doprovodil mě domů a řekl: "Pa.. krásko" a dal mi pusu na pusu. Bylo to.... Víte co?? Ani na to nechci myslet.
A znovu a znovu. Všechno se opakuje. Přišla jsem domů. Mamka se mě chystala zeptat co se dělo, protože jsem byla doslova rudá. Ale stihla jsem něco říct dřív, než se
vymáčkla. "Ani to nezkoušej.." Věděla jsem naprosto přesně, co chce říct. Protože.. však víte. Mamka nebyla jen moje máma, byla taky moje nejlepší kámoška. No co?
Nejlepších kámošek může být hodně. Nejlepší kámošky jsou od toho, aby vás vyslechly kdykoli budete potřebovat. Bez ohledu na to, jak retardovaní nebo vážní jste. Nejlepší
kamarádky vám vždycky kryjí záda. A tak to má být. A když už mě neotravovala mamka, tak Tori ano. Nejdřív mi volala - típla jsem to. Nechtěla jsem v tu chvíli mluvit s nikým.
Protože jsem věděla, že budou nejspíš narážky na mě a Mattyho, ale víte co? Bylo mi to jedno. Mám Mattyho ráda a on mě určitě taky. A proto jsem se rozhodla, že Mattymu
někdy později řeknu, že jsem upírka. Doufejme, že mě bude mít rád pořád stejně. Ale abych byla upřímná. Matty má takový divný pach. Nemyje se? Nebo....
Chtěla jsem za ním přijít domů, ale očividně měl Matty stejný nápad a tak mě stihnul dřív než jsem odešla. Matty mluvil první, chtěl se mi k něčemu přiznat, hádám. Možná
kvůli tomu děsnýmu smradu, který z něj leze. (Matty) "No..chtěl bych si s tebou promluvit." - "Jo, taky jsem s tebou chtěla mluvit. Tak začni." usmála jsem se na něj.
"Ne, ne. Klidně začni ty." - "Matty! Přišel jsi sem jako první. Prosím mluv." Byla to pro mě dokonalá výmluva, proč nezačít. - "Tak dobrá, ale slib mi... že se se mnou hned nerozejdeš.
Že se nevyděsíš.." Přerušila jsem ho.. na chvíli. "Počkej, jak ti mám slíbit, že se nevyděsím. Když ani nevím o co jde?" - "No dobře, myslel jsem to tak, že ode mě někam neutečeš a že to
nikomu neřekneš." - "Neboj, Matty. Taky ti musím něco říct a jsem si celkem jistá, že to bude podobný s tím co mi chceš říct ty." - "To.. si nemyslím." - "No to je jedno. Mluv. Znervozňuješ mě."
"Promiň Kotě. To jsem vážně nechtěl.... Takže.. je to moc důležitý, jsi si jistá, že to chceš vědět?" - "Jo!" - "Tak dobře..." - "Jsi nervózní, co?" - "Co, co? nee" pozvedla jsem na něho
obočí, protože bylo jasně vidět, že se mi to bojí říct. - "No tak Matty. Neboj se. Prostě mi to řekni a já ti slibuju, že neudělám nic z tvých podmínek." - "Tak jo...
já jsem.........

-----------------------------------------------------------------

Napište mi, jestli to stojí za to dál přidávat, prosím. Děkuju předem.

The First Memory

24. srpna 2016 v 14:13 | Veru Kučerová
Jednoho dne se jedna rusovlasá a krásná dívka jménem Ally rozhodla vyjít si ven. Řekla, že jí to pomůže pročistit hlavu. Jenže, nejen, že jí to pročistilo hlavu, ale taky vymazalo přímo tu vzpomínku. Jak? Za chvilku na to přijdeš.

Šla tedy ven a jakmile už neměla na dohled její obrovský dům.... Začala se bát, protože za sebou neustále slyšela nějaké kroky. Pořád se musela otáčet sem a tam. Ale nikoho neviděla. Jen jednou viděla jak se zničehonic pohnul keř. A proto začala utíkat, bála se totiž, že ten člověk za tím keřem půjde po ní. A měla pravdu. Hned jak ten člověk za keřem slyšel jak utíká, tak se rozeběhl za ní, ale šel zkratkou. Kdo ví, co jí chtěl udělat. Přestože Ally už za sebou nikoho neviděla, pořád dál utíkala. Už byla u mostu a vyhlížela. Zároveň se vydýchala. Ale nikde ho neviděla....

Až najednou zahlédla stín pod mostem. Tak jí nezbývalo nic, než se znovu rozeběhnout, ale ten člověk vylezl na most a šel tajně opět za ní. A protože byla už noc, Ally moc neviděla a ten člověk měl na sobě pravděpodobně černé oblečení. Ally běžela k domu seniórů. Byla tam totiž zastávka a taková menší rozhledna a o něco dál byl maják. Nejdřív vylezla na tu rozhlednu, ale člověka v černém neviděla. Až cítila, jak se rozhledna mírně naklání a tak se Ally koukala pod rozhlednu a když tam nikoho neviděla slezla dolů a běžela do majáku. I když tam Ally nikoho neviděla. Neznamená to, že tam nikdo nebyl. Byl. Ale Ally byla rychlejší a tak běžela k majáku. Až když byla Ally u dveří u toho majáku. Člověk v černém si všiml, že tam Ally už není, že nějakým způsobem utekla, tak se porozhlédl a vydal se na cestu k majáku. Ally tam byla v pasti, protože žádný jiný východ než hlavní tam nebyl. Tak se zamkla a doufala, že ji tam nenajde. Místo toho, aby šla nahoru se totiž schovala pod schody. Člověk, který ji sledoval. Vešel dovnitř a viděl její blonďaté, špinavé vlasy v culíku, jak jí koukají zespoda. Za ty vlasy jí chytil, ještě než stihla utéct. Přitáhl ji k sobě a koukal se jí do očí. Zhypnotizoval ji. Chtěl, aby Ally zapomněla na to, co viděla a koho viděla. Potom se Ally probudila doma a nevěděla, co se děje a co se stalo. Šla dolů po schodech a zeptala se, co se jí stalo a proč je najednou doma, když před chvílí byla někde venku. Její rodiče nechápali, co tím myslí. Celou noc byla doma a nic se nedělo. Ally byla zmatená a proto na to musela přijít sama. Vyšla ven a jen tak se procházela. Šla k dětskému hřišti a kolem majáku. Když vešla dovnitř, vybavila se jí první vzpomínka. Vzpomněla si na to, jak jí ten člověk našel a zhypnotizoval. Ally se na tu vzpomínku koukala se slzami v očích a chtěla si na sebe sáhnout, jenže to nestihla. Vzpomínka, která se jí ukazovala hned zmizela. Tak Ally odešla a běžela raději domů. Až narazila na další místo. Vylezla si na rozhlednu a zpívala si smutné písničky. Byla smutná, protože nemohla přijít na to, co se jí stalo. Ale pak....
Se jí ukazovala další část té první vzpomínky. Když běžela domů, ještě z toho majáku. Ten člověk v černém ji honil a chytil ji.....hned potom, co upadla. Na loktu měla takové menší zranění a proto se Ally na to místo hned koukla, jenže nevěděla jaký loket to byl a tak se koukla na oba dva. Na levém nic nebylo a na pravém totéž. Chvilku přemýšlela, kam to tak rychle zmizelo. Až došla k závěru. Všechno to byl jenom sen.

Krvavá Láska - První den = Poprvé

24. srpna 2016 v 11:44 | Veru Kučerová |  Krvavá láska

1.díl

Z pohledu Molly:

Je neděle a já se připravuji na zítřejší první den. Chystám se jít na střední. A tak se jdu projít ven, abych si vyčistila hlavu od toho všeho a zároveň jdu vyvenčit mého psa, je to fenka, jmenuje se Muffinka, ale já jí říkam ráda zkráceně - Muffi. Jsem venku bosa, protože s Muffi jsme jen pár metrů od baráku. Volám na ní, protože mi už začíná být zima "Heej, Muffi... jde se domůů.." Přišel nějaký kluk, který držel mou fenku v náruči. A já byla totálně mimo, protože byl tak hezkej a já? Řekl mi "Ta patří tobě?" - "Jo, to je Muffi..." - "Páni, má tak hezké jméno, jako..." A já byla zvědavá co dořekne, doufala jsem, že řekne jako já, jenže nic, podíval se na hodinky a řekl mi, že už musí domů. Dalo se to čekat, protože on je tak hezkej a já ne, určitě bude na jeho střední populární zatímco já budu nula. Víte, nezáleží jestli jsem upírka, prozatím to nikdo nemusí vědět. Protože kdyby se to najednou někdo dozvěděl, tak už by mě nikdo nikdy nechtěl. A to je fakticky pravda, protože by se vyděsili, chápu je, i já bych se vyděsila, kdyby mi řekl nějakej kluk, že je třeba, já nevim čaroděj? No to je jedno... Říkám svojí mamce "dobrou noc, mami" - trošku jsem se na ní pousmála. A ona ihned poznala, že se se mnou něco děje. A začala vyzvídat "děje se něco Molly? Víš, že mi můžeš říct cokoli, že jo?" - zamyslela jsem se a odpověděla "jasně, mami." Mamka čekala až jí něco řeknu a tak jsem se otočila zády a řekla "dobrou, mami. Chtěla bych se vyspat na zítra." - "Jo, jasně zlato. Zítra máš přeci první den... Tak jo.. dobrou."
Je 5:30 ráno. A hlavně je pondělí - můj první den v nové škole. Doufám, že tam najdu pár slušných lidí. A abych měla alespoň jednu kamarádku. Připravuji si věci. Snídám, čistím zuby a tak... Prostě to co dělám vždycky. A taky doufám, že ve škole nikdo nebude krvácet nebo tak. Ale kdyby jo, dokážu se ovládat, jinak bych se nerozhodla jít na tuhle školu. Mamka vešla do mého pokoje a řekla "Zlatoo... už je 7:20 neměla bys vyjít?" - "Mami, prosímtě. Školu mám přes ulici a otvírá se ve 40." - "Já vím, ale máš šanci někoho poznat i venku..." - "Stačí, když se zkamarádím s někým ve třídě (usměju se), vždycky to tak bývá..." - "Vždycky nee.." Mamka se snažila udržet naši konverzaci. Ale radši budu doma z okna pozorovat lidi, než abych vyšla ven čekat než se otevře škola. Uběhla chvilka a mamča zase klepala na dveře a zase otevřela svojí pusu. "Molly, vážně myslím, že bys už měla vyjít, je 35.." - "No dobře..." - "Bezva.." Mamka byla šťastná, že mě konečně přemluvila. Oblékla jsem se a šla jsem na chodbu pro bundu a boty. A mamka začala kritizovat. "Tohle si vezmeš? Molly chápu, že je to tvůj první den, ale nemusíš to přehánět. Je to jenom střední." - "Jenom střední?? Mami uvědomuješ si, co jsi mi právě řekla??" - "Ne..!!?" - "No, měla bys. Nestarej se o to co si oblíkám. Prosím." A vyšla jsem, bylo to tak akorát. Vešla jsem do školy a zeptala se prvního člověka, co jsem uviděla. Naštěstí to byla holka. "Prosímtě?? Můžu se zeptat, kde je učebna číslo 6?" - "Ou... jasně (podívala se na mě a na moje oblečení) Ty tu musíš být nová. (Podala mi ruku a představila se) Já jsem Tori. A ty?" Usmála jsem se na ní a představila jsem se.. "Já jsem Molly." Chvilku jsme se na sebe dívaly a pak Tori řekla "Ta učebna.. číslo...6?" - "Jojo, přesně ta..." - "Pořád rovně a třetí dveře vlevo" - "Děkuju mockrát" - "Není zač Molly. (kamarádsky se na mě usmála) Vypadá to, že budem chodit na stejné hodiny." - "Vážně?? To je bezva.." Byla jsem vážně nadšená, protože Tori byla vážně pěkná a chovala se ke mně vážně přátelsky a neměla jsem vůbec chuť se jí zakousnout do krku, naopak bylo to lepší a lepší. Až jsem zašla do té třídy a hned po skončení první hodiny jsem si zašla pro klíček do skříňky. A jakmile jsem šla k mojí nové skříňce, zahlédla jsem Tori jak jde ke mně." A vykřikla "Jéé.... máme skříně blízko u sebe. To musí být znamení dobrého kamarádství." Usmála jsem se a řekla. "Jo.. taky si myslím." Až jsem zahlídla toho kluka z minulé noci. Ten co mi přinesl Muffi, zajímalo mě, co tu dělá. Chodí sem do školy? Asi jo, ale jestli to z minulý noci někomu řekne, tak jsem v háji a ponížená. Tak jsem se zeptala Tori. "Ty... Tori?" - "Hm??" - "Kdo je to?" - "Oo to je ten nejvíc.. sexy kluk na týhle škole" - "Nekecej!" - "Nekecám, proč?" - "Včera jsem byla venčit svojí fenku a on mi jí přinesl, protože šla někam pryč." - "Holka!! Ty máš sakra štěstí." - "To bych neřekla." Usmála jsem se na ní a viděla jak se ten kluk blíží k nám. A říká "ahoj" usmál se na mě, tak jsem odpověděla stejně - "ahoj" a Tori se na nás zatím jen koukala, odložila si věci do svý skříňky a řekla "tak jo, vy potřebujete spolu mluvit, takže já jdu pryč a vy mluvte!" Tak jsem se na něj podívala a řekla jsem "Takže..." - "takže..?" Byl to trapný zážitek, ale najednou se rozpovídal jako kdyby v sobě měl nějaký prášky, který ho donutí myslet a mluvit.. "A jak se vlastně jmenuješ, krásko?" Usmála jsem se, protože mi řekl krásko. "Jsem Molly a ty?" - "Molly, krásný jméno. (zamyslel se a koukal do stropu) Aaa... já jsem Matty" Usmála jsem se na něj a chtěla jsem říct, že Matty je hezký jméno, jenže jsem ji uvědomila, že to říkají kluci dívkám jako lichotku. A zase povídal "Umm.... takže Tori hm?" - "Jo...poradila mi, kde je učebna a tak, když jsem sem přišla poprvé. Je vážně super. A najednou se z nás staly kamarádky. A doufám, že nám to zůstane." - "To je dobře, že sis našla kamarádku. Určitě si tady povedeš dobře." Položil mi ruku na rameno a pak odešel a přiběhla Tori. "Tak co?? Co ti říkal?" - "No... ptal se mě na jméno, na tebe. O týhle škole mi povídal a sáhl mi na rameno.." - "Omg! Sáhl ti na rameno?" - "Jo, no a?" - "jak no a? holka, ty si snad jediná na téhle škole, která po něm nešílí.." - "No.. nevadí mi být jiná.. a už musím na hodinu, tak ahoj" - "ahoj." Zvonění mě zachránilo. A konečně je poslední hodina, kterou mám jak s Tori tak i s Mattym. Je to biologie. A pak jdu domů.. Jakmile zazvonilo, tak za mnou zase přišel Matty a řekl "Heej, krásko.." Otočila jsem se na něj, protože jsem věděla, že mluví na mě. "No, nechceš odvézt nebo tak něco Molly?" - "Vlastně, odvoz by se mi hodil, děkuju" Podívala jsem se mu do obličeje a zasmála se. "No tak půjdem?" - "Jo, jasně." Odvezl mě domů, ani jsem ho nemusela navigovat, protože vlastně u mého baráku už jednou byl a kdoví? Třeba i víckrát a já o tom nevím. Vystoupila jsem z auta a on taky. Nevěděla jsem sice kam jde, ale bylo mi to jedno - hlavně, že mě odvezl. Tak šel se mnou až ke dveřím a bylo mi divně, jakoby chtěl dovnitř tak jsem mu řekla. "Ty.. něco potřebuješ?" Chvilku se na mě díval, dal mi pusu na tvář a šel.
Sáhla jsem si na tu políbenou tvář, otočila na něj a řekla, trochu nahlas "Měj se, uvidíme se zítra" a zamávala jsem mu.